Georges Pompidou: Porovnání verzí

Pod de Gaullem se stal také premiérem (po rezignaci Michela Debré [[16. duben|16. dubna]] [[1962]]). Post premiéra zastával až do [[21. červenec|21. července]] [[1968]] a je tak dodnes nejdéle úřadujícím předsedou vlády [[Pátá republika (Francie)|''Páté francouzské republiky'']]. Jeho nominace byla značně kontroverzní, protože nebyl členem [[Assemblée nationale]] (francouzského ''Národního shromáždění'', nižší komory francouzského parlamentu). V [[říjen|říjnu]] [[1962]] byla jeho vládě vyslovena nedůvěra, [[Charles de Gaulle]] dal však rozpustit ''Národní shromáždění''. Gaullisté vyhráli legislativní volby v roce [[1962]] a Pompidou byl opět jmenován předsedou vlády. V roce [[1964]] musel čelit důlní stávce a roce [[1967]] dovedl gaullistickou stranu (''Unii demokratů pro pátou republiku'') k těsnému vítězství.

 

 

Přesto během ''Května 1968'' se mezi ním a de Gaullem zvedla vlna neshod. Nechápal, že jej prezident neinformoval o svém odjezdu do [[Baden-Baden]]u [[29. květen|29. května]] [[1968]]. Jejich [[přátelství]], až do té doby velice srdečné, bylo u konce. Legislativní volby vyhrál v roce [[1968]] a následně rezignoval. Nicméně, z části kvůli krizi z ''Května 1968'', se objevil jako přirozený nástupce [[Charles de Gaulle|Charlese de Gaulla]]. Svou kandidaturu oznámil v lednu [[1969]]. O několik týdnů později bylo jméno jeho ženy zmíněno v tzv. ''Markovicově skandálu''. On sám si byl jist, že za tímto pokusem o pohanění stáli představitelé vnitřních gaullistických kruhů.