Suchoj Su-7: Porovnání verzí

[[Pavel Suchoj]] začal kariéru leteckého konstruktéra ve 30. letech 20. století v ruském vývojovém leteckém úřadě (v ruštině ''OKB''), který řídil v té době [[Andrej Nikolajevič Tupolev|Andrej Tupolev]]. V době [[Operace Barbarossa|německé invaze do SSSR]] v létě 1941, se Suchoj vypracoval na vedoucího své vlastní konstrukční kanceláře. Avšak přesto, že se mu podařilo navrhnout několik slibných konstrukcí, z mnoha důvodů ani jedna z nich neuspěla, přičemž v roce 1949 bylo výsledkem zavření konstrukční kanceláře. V roce 1953, po [[Stalin]]ově smrti, se díky nátlaku podařilo Suchoji vrátit na čelo své konstrukční kanceláře. Prvním úkolem obnovené kanceláře byl vývoj nové taktické a záchytné stíhačky pro vzdušné síly SSSR (VVS). Základem obou strojů měl být pokročilý motor '''AL-7F''' s přídavným spalováním, který se vyvíjel v továrně na výrobu motorů, jejíž šéfem byl [[Archip Ljulka]].

 

 

Jak se ukázalo, výběr delta křídla pro záchytnou stíhačku byl dobrým krokem pro kvalitní výkon ve velkých výškách. Návrh T-1 byl zanechán, ale koncept záchytného stíhače T-3 se později vyvinul do stroje [[Suchoj Su-9]]. Koncept S-1, se šípovitým křídlem poskytoval lepší ovladatelnost v menších výškách, čímž ho dělal vhodným na roli taktické stíhačky. Bylo uděleno povolení k zahájení vývoje, přičemž první prototyp a stroj na pozemní zkoušky byly postaveny v roce 1955. Prototyp S-1 se poprvé vznesl 8. září 1955, pilotovaný zkušebním pilotem ''A. G. Kočetkovem''.