Verze z 16. 12. 2012, 22:53 editovat EmausBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 256 393 editací m r2.7.3) (Robot: Přidávám tr:V(D)J rekombinasyonu ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 1. 2013, 15:28 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 601 editací m odstranění odrážek u šablony {{Překlad}}; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: '''V(D)J rekombinace''' je mechanismus genetické rekombinace u [[obratlovci\|obratlovců]], který náhodně vybírá a spojuje segmenty [[gen]]ů kódujících specifické [[Bílkovina\|~~protein~~proteiny]]y zásadní pro fungování [[imunitní systém\|imunitního systému]]. Tento proces rekombinace dává vzniknout rozmanitému repertoáru molekul [[receptor T buněk\|receptorů T buněk]] (TCR) a [[imunoglobulin]]ů, nezbytných k rozpoznávání množství [[antigen]]ů, ať už pocházejících z cizorodých [[bakterie\|bakterií]], [[virus\|virů]], [[Parazitismus\|~~parazit~~parazitů]]ů, nebo vlastních poškozených buněk, zejména [[nádor]]ových. == Struktura imunoglobulinů a receptorů T buněk == Řádek 11: Množství genů kódujících variabilní oblasti každého z řetězců je seskupeno do tří segmentů. [[Lokus]] kódující těžký řetězec u člověka například obsahuje 65 genů ve V (''variable'') segmentu, 27 v D (''diversity'') segmentu a 6 v J (''joining'') segmentu. Pro lehké řetězce také existuje mnoho genů V a J, geny D zcela chybí. Mechanismem přesmyku DNA v těchto segmentech lze dosáhnout enormního repertoáru protilátek -- 65 V × 27 D × 6 J genů = 10 530 kombinací jen u těžkých řetězců, počet možností ještě mnohonásobně zvyšuje obdobná variabilita lehkých řetězců. Většina [[receptor T buněk\|receptorů T buněk]] sestává z α (''alfa'') a β (''beta'') řetězce. Geny pro tyto receptory, podobně jako pro imunogobuliny rovněž obsahují V, D a J segmenty v β řetězcích (a V a J segmenty v α řetězcích), které se během vývoje T-lymfocytů stejným způsobem přeskupují a dávají tak vzniknout buňce s jedinečným povrchovým receptorem. == V(D)J rekombinace imunoglobulinů == [[~~Image~~Soubor:VDJ recombination.png\|thumb\|400px\|Zjednodušené schéma V(D)J rekombinace těžkého řetězce imunoglobulinu]] Během vývoje [[B-lymfocyt\|B buněk]] dochází k první rekombinaci mezi jedním z D genů a jedním z J genů v [[lokus]]u pro těžký řetězec. Veškerá [[DNA]] mezi těmito geny je z genomu nenávratně vystřižena a odstraněna. Po této '''D-J rekombinaci''' následuje podobným způsobem připojení jednoho z V genů ke vzniklému DJ komplexu, čímž vzniká gen '''VDJ'''; veškeré geny mezi vybranými V a D geny jsou opět trvale odstraněny. Primární [[transkript]] (tj. nesestřižená [[RNA]], dříve, než dochází ke [[splicing]]u) vždy obsahuje VDJ oblast a oba konstantní řetězce ''mí'' a ''delta'' (C<sub>μ</sub> a C<sub>δ</sub>; primární transkript tedy obsahuje segmenty V-D-J-C<sub>μ</sub>-C<sub>δ</sub>). Tato pre-mRNA je posttranskripčně modifikována přidáním [[poly (A) konec\|poly (A) konce]] na 3'-konec mRNA a vystřižením sekvence mezi VDJ segmentem a C<sub>μ</sub> řetězcem. [[Translace]] této mRNA pak vede k produkci těžkého řetězce imunoglobulinu M. Lokusy pro kappa (κ) a lambda (λ) řetězce imunoglobulinů se přeskupují podobným způsobem, chybí zde však D segment. V prvním kroku rekombinace zde tedy dochází k vytvoření VJ komplexu, při transkripci pak k připojení genu pro konstantní oblast. Translace sestřižené mRNA kódující κ nebo λ řetězce pak vytváří samotný Igκ nebo Igλ protein. Řádek 30: == Reference == * {{Překlad\|en\|V(D)J recombination\|230521388}} {{Imunitní systém}}

V(D)J rekombinace: Porovnání verzí