Hérakleitos: Porovnání verzí

Věnujme se nyní dále Hérakleitovi. Podle Díogena se stáhnul do asylu [[Artemidin chrám v Efesu|Artemidina chrámu v Efesu]], zvaného Artemísion<ref name="ix 3" /> (což byl jeden z největších chrámů v 6. století př.n.l. a jeden ze [[Sedm divů světa|sedmi divů antického světa]]<ref>[http://www.history.com/topics/seven-ancient-wonders-of-the-world Článek o sedmi divech světa] na stránkách [[History (televizní kanál)|televizního kanálu History]], anglicky</ref>). Tak jako nevíme, proč byl Hermodóros vyhnán, neznáme ani důvod tohoto Hérakleitova rozhodnutí. Je však možné, že obě události měly stejnou příčinu, nebo spolu alespoň souvisely; například Špaňár a Kessidi se domnívají, že se Hérakleitos stáhnul do asylu poté, co byl jeho druh vyhnán, jelikož jeho politické plány se zhroutily,<ref name="Kessidi" /><ref name="Špaňár" /> nebo aby jej nepotkal podobný osud.<ref name="Potápěč" /> V Artemísiu měl navíc vše zajištěné, jelikož měl jako potomek efesského královského rodu pravděpodobně určitý význam v kněžské společnosti Artemidina kultu.<ref name="Potápěč" /> Jistě zde měl také dostatek času k sepsání své jediné knihy, ta však mohla být sepsána i kdykoliv jindy, nebo průběhem delšího časového období; máme zde také Díogenův údaj, že jí do svatyně věnoval<ref name="ix 6" />, ) Zajímavý je i Díogenův údaj, že "[[Démétrios]] však praví v ''Soujmenovcích'', že pohrdnul i [[Athény|Athéňany]], ačkoli byl u nich ve svrchované vážnosti, a spíše se rozhodl pro domovinu, přestože ho Efesané tupili."<ref name="ix 15">Hérakleitos A 1,15, strana 444</ref>; Kratochvíl jej vysvětluje tak, že byl Hérakleitos do Athén pozván, jelikož si jej zde vážili pro jeho filosofii, ale raději se hrdě rozhodnul zůstat v Efesu, i když jediná možnost, jak to udělat, byl ústup do asylu, jelikož byl nějakou vrstvou obyvatel pronásledován.<ref name="Potápěč" />

Díogenés uvádí, že poté, co nalezl azyl v Artemidině svatyni, "hrál s dětmi v kostky; když ho pak Efesané obstoupili, vzkřikl na ně: "Co se divíte, ničemové? Což není lepší dělat toto, než s vámi spravovat obec?""<ref name="ix 3" /> Zdeněk Kratochvíl to chápe jako možnou projekci zlomku "Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami: království náleží dítěti."<ref>Hérakleitos B 52, strana 237</ref> a referenci k Hérakleitovu opovržení vůči Efesanům, vyjádřené například ve zlomku, ve kterém říká, že si pro vyhnání Hermodóra zaslouží být usmrceni a přenechat město nedospělým,<ref name="hb121302"/> kde se zároveň vyskytuje i motiv dětské hry jako vhodnější činnosti než správy města ("přenechat nedospělým"). Také říká, že Díogenés anekdotu dokresluje tvrzením, že "Když se ho ptali, proč mlčí, odpověděl prý: "Abyste vy mohli tlachat.""<ref name="ix 12">Hérakleitos A 1,12, strana 443</ref>, což je vlastně další anekdota.<ref name="Potápěč" /> Navíc se ukazuje jistá souvislost ze zlomkem "Hérakleitos pokládal lidská mínění za dětské hračky"<ref name="hb70303">Hérakleitos B 70, strana 303</ref>, a to jak co se kritiky lidí týče, tak i v ohledu na dětskou hru v kostky.

Díogenés Laertios zachovává tento příběh o Hérakleitově smrti: "Nakonec se vystěhoval, zprotiviv si lidi, a žil osaměle v horách, živě se travou a bylinami. Když ovšem z toho dostal [[vodnatelnost]], vrátil se do města a záhadně vyzvídal na lékařích, mohli-li by udělat ze záplavy sucho. Protože ho nechápali, zahrabal se ve stáji do kravského hnoje, doufaje, že se teplem hnoje voda z něho vypaří. Když však ani takto ničeho nedosáhl, skonal ve věku 60 let."<ref name="ix 3" /> O kousek níže na vysvětlenou dodává: "[[Hermippos]] však tvrdí, že se ptal lékařů, může-li mu někdo z nich tlakem na vnitřnosti vyčerpat vodu. A když řekli, že ne, položil se na výsluní a poručil chlapcům, aby ho přikryli hnojem. Takto prý druhého dne skonal a byl pohřben na agoře."<ref name="ix 4">Hérakleitos A 1,4 strana 439</ref> Stejnou verzi příběhu nalézáme i u Marca Aurelia, který píše, že "Hérakleitos, který tolik filosofoval o vzplanutí světa, byl postižen nahromaděním vody ve vnitřnostech a zemřel natřený hnojem."<ref>Hérakleitos A 1b, strana 447</ref>.

Nicméně, domněnky jako ta Theofrastova způsobili jeho pozdější označení, "plačící filosof", jak byl názýván v protikladu k [[Démokritos|Démokritovi]], který je znám jako "smějící se filosof".<ref>[[Lucius Annaeus Seneca]], ''Moral and Political Essays''. John M. Cooper & J.F. Procopé (překladatelé). Cambridge University 1995, ISBN 0521348188.</ref> Pokud má pravdu [[Stobaios]], už [[Sótion]] na počátku 1. století n. l. postavil proti sobě dvojici plačícího a smějícího se filosofa: "''Mezi moudrými muži Hérakleitos místo hněvu plakal, Démokritos se smál.''"<ref>Stobaios III.20.53</ref> Něco podobného vyjádřil i římský [[Satira|satirik]] [[Juvenalis]], také z 1. století: "''První modlitba, nejznámější ve všech chrámech, je hlavně pro bohaté... Když to vidíš, nepochválíš mudrce Démokrita za smích... a učitele jiných škol Hérakleita za jeho slzy?''"<ref>Juvenal, ''Thirteen Satires of Juvenal.'' Satira X. Sidney George Owen (překladatel). London: Methuen & Co. 1903. pp. 61.</ref> Motiv převzal i [[Lúkianos]] ze [[Samosata|Samosaty]] (2. století) v satirické hře „Dražba životů“ (''Vitarum auctio''), kde se dvojice prodává společně jako doplněk na aukci filosofů. Hérakleitos zde pláče nad lidskou pomíjivostí a hlavně nad strašným "světovým požárem", který lidstvo čeká.<ref>Hérakleitos C 3.5, strana 491</ref> [[Michel de Montaigne|Montaigne]] podle toho navrhl dva [[archetyp]]y reakce – pláč a smích – na rozhořčující lidské záležitosti a pro sebe si vybral Démokrita.<ref>Michel de Montaigne: "Of Democritus and Heraclitus" ("O Démokritovi a Hérakleitovi"), ''The Essays of Michel de Montaigne'', www.gutenberg.org.</ref> Plačící filosof vystupuje i v [[William Shakespeare|ShakespeareShakespeareově]]ově [[Kupec benátský|Kupci benátském]]<ref>Shakespeare: ''Kupec Benátský'', Dějství I. Scéna II. Odstavec 43.</ref> a [[Donato Bramante]] namaloval fresku zvanou ''Démokritos a Hérakleitos'' v [[Casa Panigarola]] v [[Milán]]ě (viz obrázek vlevo nahoře).<ref>Levenson, Jay (vyd.), ''Around 1492: Art in the Age of Exploration'' (''Kolem roku 1492: Umění v čase objevů''), New Haven: Yale University Press 1991. pp. 229. ISBN 0300051670.</ref>

K vysvětlení původu a podstaty světa využívá Hérakleitos oheň.<ref name="Kessidi" /> Nechápe jej ale stejně<ref name="Potápěč" /> jako [[filosof]]ové [[Milétská škola|milétské školy]] své "[[pralátka|prálátky]]"; [[Thalés z Milétu|Thalés]] [[voda|vodu]], [[Anaximandros]] [[apeiron]], čili "neurčito, bezmezno" a [[Anaximenés]] [[vzduch]],<ref name="Špaňár" /> jak se domníval například [[Simplikios]], když o Hérakleitovi a [[Hippasos z Metapontia|Hippasovi]] řekl, že zastávají názor, že se "všechno jsoucí tvoří z ohně jeho zhušťováním a zředováním"<ref>Hérakleitos A 5/2, strana 450</ref>, nebo [[Galénos]], který zase tvrdil, že to, že je oheň pralátka, dokazoval (například) Hérakleitos tvrzením, že jeho větším a větším stlačováním vzniká prve vzduch, pak voda a nakonec země.<ref>Hérakleitos A 5/4, strana 451</ref> Hérakleitos ohni pouze připisuje jisté významné vlastnosti (je "aktivní", "věčný", "sám se živí" a "stoupá"<ref name="Řeč o povaze bytí" />), že se, podle toho, co říká Kratochvíl, jeho "pohasínáním" vydělují protiklady (o kterých ještě bude řeč) a jeho "vzplanutím" se zase sjednocují a že se koloběh látek ve světě děje skrze "obraty ohně".<ref name="Potápěč" />

Kratochvíl proti tvrzení, že Hérakleitos chápal oheň jako pralátku, argumentuje jeho zlomkem "Všechno se směňuje za oheň a oheň za všechno, tak jako zboží za zlato a zlato za zboží."<ref>Hérakleitos B 90, strana 220</ref>; copak se domek, který stojí milion korun, skládá z milionu mincí?<ref name="Potápěč" /> Dále také nechápe zlomek "Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný z bohů ani z lidí – ale byl vždy a je a bude – vždyživý oheň vzněcující se s ohledem na (svoje) míry a hasnoucí s ohledem na (svoje) míry."<ref>Hérakleitos B 30, strana 202</ref> jako prohlašující, že svět pochází z ohně (jak si jej podle Kratochvíla vyložil Aristotelés a další), nebo že jím je, ale jako pokládající "symetricky" vedle sebe svět a oheň a říkající něco o obou.<ref name="Potápěč" /> Je také zahodno zmínit Aristotelovo tvrzení, že Hérakleitos tvrdí, "že se vše jednou stane ohněm..."<ref>Hérakleitos A 10/3, strana 459</ref>

''Jak by tedy mohlo být něčím to, co nikdy není v témže stavu? ...jistě by nemohlo být od nikoho poznáno. Neboť jak by k němu přicházel, kdo by je chtěl poznat, současně by se stávalo jiným a různým, takže by se již nemohlo poznat, jaké asi je nebo v jakém je stavu. ... Jestliže se samo poznání nemění tak, že by přestalo být poznáním, trvá poznání stále a jest poznání. ... Jestliže však jest stále to, co poznává, a jest předmět poznání a jest krásno a jest dobro a jest každé jednotlivé ze jsoucen, nezdá se mi, že by se tyto věci nějak podobaly toku nebo pohybu.“<ref>Platón, [[Kratylos (Dialog)|Kratylos]], 439e – 440b.</ref>

* {{Překlad|en|Heraclitus|336828719}}