Hérakleitos: Porovnání verzí

Odebráno 9 bajtů ,  před 7 lety
m
odstranění odrážek u šablony {{Překlad}}; kosmetické úpravy
m (napřímení odkazu)
m (odstranění odrážek u šablony {{Překlad}}; kosmetické úpravy)
 
=== V asylu Artemísia ===
Věnujme se nyní dále Hérakleitovi. Podle Díogena se stáhnul do asylu [[Artemidin chrám v Efesu|Artemidina chrámu v Efesu]], zvaného Artemísion<ref name="ix 3" /> (což byl jeden z největších chrámů v 6. století př.n.l. a jeden ze [[Sedm divů světa|sedmi divů antického světa]]<ref>[http://www.history.com/topics/seven-ancient-wonders-of-the-world Článek o sedmi divech světa] na stránkách [[History (televizní kanál)|televizního kanálu History]], anglicky</ref>). Tak jako nevíme, proč byl Hermodóros vyhnán, neznáme ani důvod tohoto Hérakleitova rozhodnutí. Je však možné, že obě události měly stejnou příčinu, nebo spolu alespoň souvisely; například Špaňár a Kessidi se domnívají, že se Hérakleitos stáhnul do asylu poté, co byl jeho druh vyhnán, jelikož jeho politické plány se zhroutily,<ref name="Kessidi" /><ref name="Špaňár" /> nebo aby jej nepotkal podobný osud.<ref name="Potápěč" /> V Artemísiu měl navíc vše zajištěné, jelikož měl jako potomek efesského královského rodu pravděpodobně určitý význam v kněžské společnosti Artemidina kultu.<ref name="Potápěč" /> Jistě zde měl také dostatek času k sepsání své jediné knihy, ta však mohla být sepsána i kdykoliv jindy, nebo průběhem delšího časového období; máme zde také Díogenův údaj, že jí do svatyně věnoval<ref name="ix 6" />, ) Zajímavý je i Díogenův údaj, že "[[Démétrios]] však praví v ''Soujmenovcích'', že pohrdnul i [[Athény|Athéňany]], ačkoli byl u nich ve svrchované vážnosti, a spíše se rozhodl pro domovinu, přestože ho Efesané tupili."<ref name="ix 15">Hérakleitos A 1,15, strana 444</ref>; Kratochvíl jej vysvětluje tak, že byl Hérakleitos do Athén pozván, jelikož si jej zde vážili pro jeho filosofii, ale raději se hrdě rozhodnul zůstat v Efesu, i když jediná možnost, jak to udělat, byl ústup do asylu, jelikož byl nějakou vrstvou obyvatel pronásledován.<ref name="Potápěč" />
 
Díogenes také uvádí, že jej Efesané žádali, aby jim dal zákony, ale on odmítl proto, že "obec již byla opanována špatnou ústavou"<ref name="ix 2" /> (i když z Díogenova spisu nelze vyčíst, kdy se toto odmítnutí odehrálo – nemuselo to nutně být v asylu Artemidina chrámu). Je možné, že touto "špatnou ústavou" se myslí ústava demokratická, která byla zavedena po ustanovení demokracie Mardonem;<ref name="Potápěč" /> Hérakleitos snad považoval zákonodárství za významné jen potud, pokud vládl tyran, a když byl Hermodóros za horami a v Efesu byla vláda lidu, neměl v nejmenším úmyslu systému napomáhat.<ref name="Kessidi" />
 
=== Hra v kostky ===
Díogenés uvádí, že poté, co nalezl azyl v Artemidině svatyni, "hrál s dětmi v kostky; když ho pak Efesané obstoupili, vzkřikl na ně: "Co se divíte, ničemové? Což není lepší dělat toto, než s vámi spravovat obec?""<ref name="ix 3" /> Zdeněk Kratochvíl to chápe jako možnou projekci zlomku "Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami: království náleží dítěti."<ref>Hérakleitos B 52, strana 237</ref> a referenci k Hérakleitovu opovržení vůči Efesanům, vyjádřené například ve zlomku, ve kterém říká, že si pro vyhnání Hermodóra zaslouží být usmrceni a přenechat město nedospělým,<ref name="hb121302"/> kde se zároveň vyskytuje i motiv dětské hry jako vhodnější činnosti než správy města ("přenechat nedospělým"). Také říká, že Díogenés anekdotu dokresluje tvrzením, že "Když se ho ptali, proč mlčí, odpověděl prý: "Abyste vy mohli tlachat.""<ref name="ix 12">Hérakleitos A 1,12, strana 443</ref>, což je vlastně další anekdota.<ref name="Potápěč" /> Navíc se ukazuje jistá souvislost ze zlomkem "Hérakleitos pokládal lidská mínění za dětské hračky"<ref name="hb70303">Hérakleitos B 70, strana 303</ref>, a to jak co se kritiky lidí týče, tak i v ohledu na dětskou hru v kostky.
 
=== Anekdoty o nemoci a smrti ===
Díogenés Laertios zachovává tento příběh o Hérakleitově smrti: "Nakonec se vystěhoval, zprotiviv si lidi, a žil osaměle v horách, živě se travou a bylinami. Když ovšem z toho dostal [[vodnatelnost]], vrátil se do města a záhadně vyzvídal na lékařích, mohli-li by udělat ze záplavy sucho. Protože ho nechápali, zahrabal se ve stáji do kravského hnoje, doufaje, že se teplem hnoje voda z něho vypaří. Když však ani takto ničeho nedosáhl, skonal ve věku 60 let."<ref name="ix 3" /> O kousek níže na vysvětlenou dodává: "[[Hermippos]] však tvrdí, že se ptal lékařů, může-li mu někdo z nich tlakem na vnitřnosti vyčerpat vodu. A když řekli, že ne, položil se na výsluní a poručil chlapcům, aby ho přikryli hnojem. Takto prý druhého dne skonal a byl pohřben na agoře."<ref name="ix 4">Hérakleitos A 1,4 strana 439</ref> Stejnou verzi příběhu nalézáme i u Marca Aurelia, který píše, že "Hérakleitos, který tolik filosofoval o vzplanutí světa, byl postižen nahromaděním vody ve vnitřnostech a zemřel natřený hnojem."<ref>Hérakleitos A 1b, strana 447</ref>.
 
Díogenés dále pokračuje: "[[Neanthés z Kyziku]] však tvrdí, že když se nemohl vyprostit z hnoje, zůstal ležet; a byv pro tuto změnu nepoznán, stal se potravou psů."<ref name="ix 4" /> To je druhá verze, kterou zapisuje i Suidás: "Když (Hérakleitos) onemocněl vodnatelností, nevydal se lékařům, kteří o něj chtěli pečovat, ale sám se celý natřel hnojem a nechal se na slunci sušit. Když tak ležel, přišli psi a roztrhali ho."<ref name="Suidás" /> Díogenés pak uvádí ještě verzi třetí, když píše, že "[[Sótion]] však tvrdí, ... a že [[Aristón]] uvádí ve spise ''O Hekataiovi'', že byl vyléčen z vodnatelnosti a zemřel na jinou nemoc. Toto pak tvrdí taky Hippobotos."<ref name="ix 5" /> To je ta již řečená jediná verze jeho smrti, která zní poměrně realisticky. Podle Kratochvíla jsou ostatní očividně anekdoty, jelikož lze dohledat jejich satirické odkazy na Hérakleitovo učení,<ref name="Potápěč" /> a to se týká i poslední, čtvrté verze myslitelovi smrti, kterou opěť podává Suidás: "Jiní zase říkají, že zemřel zasypaný pískem."<ref name="Suidás" />
Jak již bylo řečeno, byl to [[Theofrastos]], o kom Díogenés tvrdil, že považoval některé části jeho díla za nedokončené, jiné rozporuplné.<ref name="ix 6" /> Díogenés říká, že Theofrastos přisuzoval tuto skutečnost Hérakleitově "trudnomyslnosti",<ref name="ix 6" /> a podle Zdeňka Kratochvíla tím nemyslel ledajakou "nevinnou melancholii", nýbrž skutečnou "trudnomyslnou pomatenost".<ref name="Potápěč" /> Podle některých Hérakleitos napsal svůj spis "temný" pod vlivem trudnomyslné nenávisti a rozhořčení vůči lidem, která mu zatemnila mysl, a tak i to, co psal.<ref name="Špaňár" /> Díogenés nám také sděluje, že "Někteří tvrdí, že jí (svou knihu) napsal úmyslně nejasně, aby ji mohli číst (jenom) povolaní."<ref name="ix 6" />, což by svědčilo o jeho zlém záměru vůči lidem, a tedy jeho trudnomyslnosti.<ref name="Potápěč" /> Je pravda, že pravděpodobně nenapsal svůj spis pro lidi, které po tolika stránkách kritizoval a od kterých se distancoval (viz sekci "Učení; Kritika lidí").
 
Nicméně, domněnky jako ta Theofrastova způsobili jeho pozdější označení, "plačící filosof", jak byl názýván v protikladu k [[Démokritos|Démokritovi]], který je znám jako "smějící se filosof".<ref>[[Lucius Annaeus Seneca]], ''Moral and Political Essays''. John M. Cooper & J.F. Procopé (překladatelé). Cambridge University 1995, ISBN 0521348188.</ref> Pokud má pravdu [[Stobaios]], už [[Sótion]] na počátku 1. století n. l. postavil proti sobě dvojici plačícího a smějícího se filosofa: "''Mezi moudrými muži Hérakleitos místo hněvu plakal, Démokritos se smál.''"<ref>Stobaios III.20.53</ref> Něco podobného vyjádřil i římský [[Satira|satirik]] [[Juvenalis]], také z 1. století: "''První modlitba, nejznámější ve všech chrámech, je hlavně pro bohaté... Když to vidíš, nepochválíš mudrce Démokrita za smích... a učitele jiných škol Hérakleita za jeho slzy?''"<ref>Juvenal, ''Thirteen Satires of Juvenal.'' Satira X. Sidney George Owen (překladatel). London: Methuen & Co. 1903. pp. 61.</ref> Motiv převzal i [[Lúkianos]] ze [[Samosata|Samosaty]] (2. století) v satirické hře „Dražba životů“ (''Vitarum auctio''), kde se dvojice prodává společně jako doplněk na aukci filosofů. Hérakleitos zde pláče nad lidskou pomíjivostí a hlavně nad strašným "světovým požárem", který lidstvo čeká.<ref>Hérakleitos C 3.5, strana 491</ref> [[Michel de Montaigne|Montaigne]] podle toho navrhl dva [[archetyp]]y reakce – pláč a smích – na rozhořčující lidské záležitosti a pro sebe si vybral Démokrita.<ref>Michel de Montaigne: "Of Democritus and Heraclitus" ("O Démokritovi a Hérakleitovi"), ''The Essays of Michel de Montaigne'', www.gutenberg.org.</ref> Plačící filosof vystupuje i v [[William Shakespeare|ShakespeareShakespeareově]]ově [[Kupec benátský|Kupci benátském]]<ref>Shakespeare: ''Kupec Benátský'', Dějství I. Scéna II. Odstavec 43.</ref> a [[Donato Bramante]] namaloval fresku zvanou ''Démokritos a Hérakleitos'' v [[Casa Panigarola]] v [[Milán]]ě (viz obrázek vlevo nahoře).<ref>Levenson, Jay (vyd.), ''Around 1492: Art in the Age of Exploration'' (''Kolem roku 1492: Umění v čase objevů''), New Haven: Yale University Press 1991. pp. 229. ISBN 0300051670.</ref>
 
Je však možné, že Hérakleitos buď napsal svůj spis temný neúmyslně,<ref name="Kessidi" /> – [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] uvádí, že si za svou temnost může zmatečnou, zanedbalou řečí a jazykem;<ref>Georg Wilhelm Friedrich Hegel: ''Dějiny filosofie I'', strana 247. Praha, 1961.</ref> mohl stylistickou a gramatickou jasnost jednoduše opomenout – nebo že jej takový napsal úmyslně z jiných důvodů.<ref name="Špaňár" /> Július Špaňár zmiňuje Hérakleitův zlomek "Vládce, jehož věštírna je v Delfách, ani nemluví, ani neskrývá, nýbrž dává znamení."<ref>Hérakleitos B 93, strana 232</ref> s tím, že se vnucuje myšlenka, že Hérakleitos napsal svojí knihu nejasně – v náznacích, znameních – aby lidé sami odhalili její správný smysl a došli tak hlubšímu pochopení, tak, jako si sám všímá, že se vyjadřuje delfská věštkyně.<ref name="Špaňár" /> Sám ale považuje za pravděpodobnější myšlenku, že styl je temný prostě proto, že se Hérakleitos snaží dosáhnout osobitého, básnického stylu, který lze nalézt už třeba ve výrocích sedmi mudrců. Zastává také názor, že tento styl činí z Hérakleita jednoho z nejosobitějších "a v jistém smyslu nejmodernějších"<ref>Karel Svoboda: ''Literární forma řecké filosofie'', strana 254. Listy filologické, Praha, 1933</ref> autorů [[Literatura starověkého Řecka#Archaické období|archaického období]].<ref name="Špaňár" />
 
=== Pralátka: Oheň ===
K vysvětlení původu a podstaty světa využívá Hérakleitos oheň.<ref name="Kessidi" /> Nechápe jej ale stejně<ref name="Potápěč" /> jako [[filosof]]ové [[Milétská škola|milétské školy]] své "[[pralátka|prálátky]]"; [[Thalés z Milétu|Thalés]] [[voda|vodu]], [[Anaximandros]] [[apeiron]], čili "neurčito, bezmezno" a [[Anaximenés]] [[vzduch]],<ref name="Špaňár" /> jak se domníval například [[Simplikios]], když o Hérakleitovi a [[Hippasos z Metapontia|Hippasovi]] řekl, že zastávají názor, že se "všechno jsoucí tvoří z ohně jeho zhušťováním a zředováním"<ref>Hérakleitos A 5/2, strana 450</ref>, nebo [[Galénos]], který zase tvrdil, že to, že je oheň pralátka, dokazoval (například) Hérakleitos tvrzením, že jeho větším a větším stlačováním vzniká prve vzduch, pak voda a nakonec země.<ref>Hérakleitos A 5/4, strana 451</ref> Hérakleitos ohni pouze připisuje jisté významné vlastnosti (je "aktivní", "věčný", "sám se živí" a "stoupá"<ref name="Řeč o povaze bytí" />), že se, podle toho, co říká Kratochvíl, jeho "pohasínáním" vydělují protiklady (o kterých ještě bude řeč) a jeho "vzplanutím" se zase sjednocují a že se koloběh látek ve světě děje skrze "obraty ohně".<ref name="Potápěč" />
 
Kratochvíl proti tvrzení, že Hérakleitos chápal oheň jako pralátku, argumentuje jeho zlomkem "Všechno se směňuje za oheň a oheň za všechno, tak jako zboží za zlato a zlato za zboží."<ref>Hérakleitos B 90, strana 220</ref>; copak se domek, který stojí milion korun, skládá z milionu mincí?<ref name="Potápěč" /> Dále také nechápe zlomek "Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný z bohů ani z lidí – ale byl vždy a je a bude – vždyživý oheň vzněcující se s ohledem na (svoje) míry a hasnoucí s ohledem na (svoje) míry."<ref>Hérakleitos B 30, strana 202</ref> jako prohlašující, že svět pochází z ohně (jak si jej podle Kratochvíla vyložil Aristotelés a další), nebo že jím je, ale jako pokládající "symetricky" vedle sebe svět a oheň a říkající něco o obou.<ref name="Potápěč" /> Je také zahodno zmínit Aristotelovo tvrzení, že Hérakleitos tvrdí, "že se vše jednou stane ohněm..."<ref>Hérakleitos A 10/3, strana 459</ref>
 
=== Protiklady ===
[[Platón]] argumentuje proti Hérakleitovi takto:
[[Soubor:Hendrik ter Brugghen - Heraclitus.jpg|thumb|left|[[Hendrick ter Brugghen]]: Hérakleitos([[1628]])]]
''Jak by tedy mohlo být něčím to, co nikdy není v témže stavu? ...jistě by nemohlo být od nikoho poznáno. Neboť jak by k němu přicházel, kdo by je chtěl poznat, současně by se stávalo jiným a různým, takže by se již nemohlo poznat, jaké asi je nebo v jakém je stavu. ... Jestliže se samo poznání nemění tak, že by přestalo být poznáním, trvá poznání stále a jest poznání. ... Jestliže však jest stále to, co poznává, a jest předmět poznání a jest krásno a jest dobro a jest každé jednotlivé ze jsoucen, nezdá se mi, že by se tyto věci nějak podobaly toku nebo pohybu.“<ref>Platón, [[Kratylos (Dialog)|Kratylos]], 439e – 440b.</ref>
 
=== Stoikové ===
== Odkazy ==
=== Reference ===
* {{Překlad|en|Heraclitus|336828719}}
<references />
 
1 084 921

editací