V úvodu filmu bohatý a vlivný průmyslník Wendel Ambruster jr. z Baltimore odlétá ze Spojených států ve nevhodném oblečení z golfového hřiště do Itálie, neboť musí urychleně vyřešit tragický skon svého otce a dopravu nebožtíka zpět domů do vlasti, který na italském ostrově Ischia nečekaně tragicky zahynul při autonehodě. Ještě v letadle si s jedním z cestujících na záchodě letounu vymění svůj oděv za společenské šaty, stane se tak včetně cestovních pasů, což při příletu do Říma způsobí malé nedorozumění, které se ale nakonec podaří italským pasovým úředníkům nakonec vysvětlit. Z Říma cestuje vlakem do Neapole, již ve vlaku se poprvé seznámí s Angličankou Pamelou Pigotovou, se kterou hovoří i cestou na trajektu z Neapole na Ischii.
Oba bydlí v témže hotelu, v témže pokoji, ve ktermkterém společně vždy bydleli i jejich rodiče. Wendel teprve zde postupně zjistí, že jeho otec sem po dobu 10 let pravidelně v létě jezdil za svojí milenkou, matkou slečny Pamely Pigotové a že oba pak nedávno společně zahynuli v automobilu, který se zřítil ze strmého srázu dolů do přímořské vinice. Wendel velmi spěchá s pohřbem a snaží se za aktivní pomoci ředitele hotelu Carlucciho co nejrychleji vyřídit všechny administrativní záležitosti tak, aby mohl co nejdříve nebožtíka odvézt z Itálie do USA. Během svého pobytu se však postupně velmi sblíží s Pamelou, takže vzájemná láska jejich rodičů se postupně přenese i na jejich děti. Během pohybu je v pokoji slečny Pamely pokojsoupokojskou zavražděn hotelový sluha Bruno. Odvoz nebožtíků se zkomplikuje natolik, že nakonec odvoz musí zařitovat Ministerstvo zahraničí USA, které nebožtíka jmenuje diplomatem. Oba dva rodiče-nebožtíci jsou pohřbeni vedle sebe společně na ostrově v na rodinném pozemku rodiny ředitele hotelu VarlucciůCarlucciů. Mrtvý otec, kterého zastupujeovšem v zinkové rakvi zastupuje zavražděný sluha Bruno, a živý syn Wendel Ambruster jr. nakonec odlétají z ostrova helikoptérou Amerického vojenského námořnictva. Pamela i Wendel si vzájemně slíbí, že se zde budou pravidlněpravidelně scházet každý rok tak jako to čiliničinili po 10 let i jejich rodiče.
