Michelangelo Antonioni: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Xqbot (diskuse | příspěvky)
→‎Dobrodružství: pravopis (!), formulace
Řádek 19:
Téhož roku spolupracuje Antonioni na povídkovém filmu [[Cesare Zavattini|C. Zavattiniho]] ''Láska ve městě'' (L' Amore in città), do něhož přispěl povídkou ''Pokus o sebevraždu'' (Tentato suicido). V prostředí římských módních salónů a krásných žen se odehrává film ''Přítelkyně'' (La amiche) z r. [[1955]], natočený podle románu [[Cesare Pavese|C. Paveseho]]. Hlavními protagonistkami byly herečky [[Eleanor Rosi Dragová]] a [[Valentina Cortesová]]. V roce [[1957]] je natočen psychologický film ''Výkřik'' (Il grido), v němž hrají mj. [[Steve Cochran]], [[Alida Vallidová]] a [[Batsy Blairová]].
==== Dobrodružství ====
Ve snímku ''Dobrodružství '' (L' avventura) podal Antonioni burcujícíradikálně reformovaným filmovým jazykem obraz života římské smetánky a její citové vyprahlosti. Hlavní role svěřil [[Gabriel Ferzetti|G. Ferzettimu]], Monice Vittiové a [[Lea Massariová|L. Massariové]]. Italská kritika film odmítla, ale po zásahu Francouzůdočkal se dočkal uvedení na festivalu v Cannes 1960., Filmkde byl nakonecdiváky vypískán, ale obdržel zde cenu poroty. Film je první částí tzv. „tetralogie„Tetralogie citů“ s Monikou Vittiovou.
 
Antonioni poprvé v tomto filmu využívá svoji "[[existencialismus|existencialistickou]] metodu", která zkoumala obrazy lidských krizí, samotu uprostřed davu a odumírání citu u jinak hmotně zabezpečeného moderního člověka. Antonioni boří zákony klasické filmové dramatiky, jeho nový jazyk vyrůstá ze slovy dále nekomentovaného pozorování lidské tváře a jí adekvátní krajiny. Filmový divák je nucen z takových obrazů odečítat jejich vnitřní napětí, melancholii, či pouhou prázdnotu a dávat je do kontextu příběhu. Atributem takto uchopeného filmového vyprávění bývají umně komponované dlouhé záběry kamery, nezřídka se blížící kompozicím výtvarných děl té doby, zejména proudu Informel ([[Výtvarné umění 2. poloviny 20. století]]). Antonioni sám hovořil o snaze "vyjádřit nastupující duch doby lhostejnosti a zároveň úzkosti"<ref>Všechny citace uvádí nekrolog Práva, 1.8.2007, str. 12, bez uvedení původního zdroje</ref>. Dějovou kostrou filmu Dobrodružství je pátrání po nezvěstné hlavní hrdince. Děj filmu se od této linie odklání stále dál, aniž by se k ní kdy vrátil. Linearita takovéto dramaturgie byla ve své době chápána jako projev organičnosti výstavby, případně jako apartnost formy.
 
Antonioni poprvé v tomto filmu využívá svoji "[[existencialismus|existencialistickou]] metodu", která zkoumala obrazy lidských krizí, samotu uprostřed davu, odumírání citu u moderního člověka - zbohatlíka. Boří zákony klasické filmové dramatiky, jeho jazyk vzniká z ticha a vyrůstá z napjatého pozorování lidské tváře zakomponované do celkového obrazu. Divák je nucen z tváře číst její dramatiku - odehrávající se vnitřní násilí, depresi, soucit a melancholii. Výsledkem jsou dlouhé filmové záběry, sám Antonioni mluví o snaze "vyjádřit nastupující duch doby lhostejnosti a zároveň úzkosti"<ref>Všechny citace uvádí nekrolog Práva, 1.8.2007, str. 12, bez uvedení původního zdroje</ref>. Kostrou celého filmu je hledání ztracené ženy, ale ta se nakonec nenajde, protože na její existenci všichni zapomenou.
=== Šedesátá léta ===
Od roku 1960 natáčí Michelangelo Antonioni tři další filmy, v nichž dává vyniknout umění své tehdejší manželky Moniky Vittiové, a které tematicky navazují na ''Dobrodružství''. Film ''Noc'' (La notte) je snímkem z prostředí [[Milán|milánské]] společnosti a hlavní role kromě Vittiové byly svěřeny [[Marcello Mastroianni|M. Mastroiannimu]] (Giovanni) a francouzské herečce [[Jeanne Moreau]]ové (Lidia). Závěrečná scéna „citové vraždy“, v níž Giovanni znásilní svoji bývalou milenku Lidii, je velmi známá.