ARCNET: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu |
m typo |
||
Řádek 5:
ARCNET byl vyvinut hlavním vedoucím vývoje Johnem Murphym ve společnosti [[Datapoint]] v roce [[1976]] a veřejnosti představen o rok později. S původním cílem najít alternativu k výkonným a drahým sálovým počítačům umožnil ARCnet vznik prvních výpočetních [[Počítačový cluster|cluster]]ů na bázi počítačové sítě (LAN). Aplikace byly vyvíjeny v jazyku DATABUS, což byl [[programovací jazyk]] patřící společnosti Datapoint (svými rysy podobný jazyku [[COBOL]]) a provozovány na jediném počítači s připojenými [[terminál (informatika)|terminály]]. Pokud počet uživatelů přesáhl kapacitu původního počítače, mohly být přidány další výpočetní prostředky, které navzájem komunikovaly prostřednictvím protokolu ARCnet. Koncem sedmdesátých let bylo v komerčním provozu přes deset tisíc sítí postavených na protokolu ARCnet a společnost Datacom se díky tomuto průlomu objevila na žebříčku „Fortune 500 Company“ (roční hodnocení nejúspěšnějších společností v USA). Jakmile převzaly nadvládu nad trhem mikropočítače, ARCnet mohl být výrobcům nabídnut jako levné, osvědčené a spolehlivé řešení pro jejich spojení prostřednictvím sítě (LAN).
ARCnet zůstal proprietárním do začátku osmdesátých let. Jeho uvolnění bylo odpovědí na tehdejší převahu společnosti [[IBM]] a její síťový protokol [[SNA]] (System Network Architecture). V roce [[1979]] byl vydán [[Referenční model ISO/OSI]]. Krátce
== Princip ==
Řádek 11:
Původní ARCNET používal [[koaxiální kabel]] s označením RG-62/U a buď pasivní nebo aktivní [[hub|HUBy]] zapojené v [[hvězdicová topologie|hvězdicové topologii]], tudíž rozvržení, se kterým se dnes setkáváme nejčastěji a to v lokálních sítích postavených na protokolu Ethernet. V časech své největší slávy využíval ARCNET dvě hlavní přednosti, které Ethernet postrádal. Jednou z nich byla možnost použití hvězdicové topologie, která byla o mnoho jednodušší realizovat či rozšířit (navíc byla snadněji udržovatelná). Druhou byla vzdálenost - koaxiální kabel, který se používal pro ARCNET mohl mezi dvěma aktivními prvky měřit až 610 metrů (zatímco maximální použitelná vzdálenost tenkého Ethernetu, který využíval koaxiálního kabelu RG-58 dosahovala pouze 183 metrů). ARCNET vyžadoval použití buď aktivních nebo pasivních HUBů mezi dvěma stanicemi v případě, že byly v síti více než dvě, zatímco Ethernet dovoloval rozmístění uzlů podél lineárního koaxiálního kabelu. Na druhou stranu pasivní huby pro ARCNET se daly pořídit velice levně, avšak omezovaly vzdálenost mezi uzlem a aktivním hubem a to na 30 metrů.
Ke zprostředkování přístupu ke [[sběrnice|sběrnici]] (médiu), využívá ARCNET metody zasílání tokenu (speciálního bloku dat opravňující svého držitele k vysílání), ta se nepatrně liší od té, používané v protokolu Token Ring. Běžně funguje provoz následujícím způsobem. Pokud není žádná ze stanic na síti aktivní (žádná z nich nevysílá), "token" je předáván od stanice ke stanici a žádná ze stanic nebude moci vysílat, dokud nebude vlastnit token. Pokud si určitá stanice přeje poslat zprávu, vyčká až na ni dojde řada a token k ní dorazí,
Jedním z podstatných rozdílů oproti ostatním technologiím je, že ARCNET poskytuje odesílateli (odesílací stanici) potvrzení, zda odeslaná zpráva dorazila k určenému cíli, či nikoli a to ještě před tím než je token přijat dalším uzlem na síti. Tento fakt dovoluje mnohem rychlejší zotavení při výskytu chyby a to za pomocí vyšších protokolů. Další výhodou ARCNETu je, že neplýtvá síťový čas vysíláním na stanici, která není připravena zprávu přijmout - to je uskutečněno provedením inicializačního dotazu (na hardwarové úrovni), který zjistí zda je příjemce připraven k přijetí většího množství dat ještě než je samotný přenos proveden.
| |||