Svatý Willibrord: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 8:
Roku [[690]] Willibrord opustil Irsko ve skupině dvanácti misionářů, mezi nimiž byl i sv. Acca z Hexhamu, a vydal se hlásat křesťanství k pohanským Frísům. Přinesli do Fríska i [[kult]] sv. Osvalda, který se odtud dále šířil. Misie se konala na pozadí války mezi křesťanským [[Franská říše|franským]] [[majordom]]em [[Pipin II. Prostřední|Pipinem II. Prostředním (z Herstalu)]] a pohanským fríským králem [[Radbod]]em. Misionáři doputovali, učíce a kážíce víru, do [[Utrecht]]u. Zvláštní význam tété misie spočívá v tom, že s sebou přinášela iro-skotský ideál asketického bezdomovectví potulných mnichů. Tato idea přetrvávala ještě dlouho u anglických misionářů ve Švédsku: sv. Eskil († 1080) se domníval, že se oč bude vzdálenější domovu, o to více se přiblíží nebi.
 
Willibrord však místo tohoto starého misionářského ideálu spolupracoval s karolinským majordomem a s papežem na začlenění misionářů do říše. Odebral se do [[Řím]]a, kde mu roku [[695]] [[papež]] sv. [[Sergius II.]] dal [[požehnání]] k jeho misii ve Frísku a [[svěcení|vysvětil]] jej na [[biskuparcibiskup]]a. Po návratu do Fríska Willibrord založil řadu [[kostel]]ů, mezi nimi [[Katedrála svatého Martina z Tours (Utrecht)|kostel]] a [[klášter]] v [[Utrecht]]u, který se stal jeho prvím sídlem a místním centrem nově vytvořené [[diecéze]]vzdělávání; Willibrord se tak stal prvním utrechtskýmarcibiskupem biskupemFrísů. V [[Echternach]]u (nyní v Lucembursku) založil významné opatství, které existuje dodnes.
 
Sv. Willibrord neohroženě hlásal nové učení nejkrutějším pohanským vůdcům, mezi nimi i samému Radbodovi, který, třebaže nepřijal křesťanství, propustil Willibrorda v míru, jsa otřesen jeho smělostí a neochvějným přesvědčením.