Josef Klíma (orientalista): Porovnání verzí

[[Docent|Doc.]] [[Doktor práv|JUDr.]] '''Josef Klíma''', [[Doctor honoris causa|dr. h. c.]] (16. listopadu 1909 [[Vídeň]] - 30. listopadu 1989 [[Praha]]) byl český [[Asyrština|asyriolog]], historik [[Klínové písmo|klínopisného]] práva starého Předního východu, překladatel ze [[Sumerština|sumerštiny]] a [[Akkadština|akkadštiny]].

 

Narodil se ve Vídni v české rodině. Jeho otec [[JUC.]] Alois Klíma, nar. 17. 8. 1866 ve Chvatěrubech, byl ministerským úředníkem (''k. k. Ministerial Oberkomissar des Wiener Handelsministeriums''). Matka Marie Klímová, roz. Iserlová, se narodila 24. 3. 1876 v Hradišti u Blovic (kde její otec Franz Iserle byl důchodním na panství hraběte [[Pállfyové|Eduarda Pálffyho]]).

 

V září 1915 začal ve Vídni chodit do soukromé české školy. V listopadu 1918 rodina odjela do Čech, v květnu 1919 našla definitivní bydliště v Praze. Od září 1920 studoval na 1. českém reálném a vyšším gymnasiu v Křemencově ulici. Zde ho ovlivňovali jeho vyučující – třídní prof. historik [[Čeněk Chyský]], orientalista dr. [[Felix Tauer]] a zejména prof. latiny [http://www.czsk.net/svet/clanky/osobnosti/niederlove.html Václav Niederle] – ten vodil gymnazisty na přednášky [[Bedřich Hrozný|Bedřicha Hrozného]], [[František Lexa|Františka Lexy]], [[Jan Rypka|Jana Rypky]] a [[Vincenc Lesný|Vincence Lesného]]. V roce 1928 složil [[Maturita|maturitu]] s rozšířenými zkouškami z latiny, řečtiny a francouzštiny.

 

V letech 1928-1932 studoval na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze]] ([[promoce]] 16. 12. 1932, [[promotor]] [http://www.uniba.sk/index.php?id=1326&type=123 prof. Otakar Sommer]) a od 1932 i na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě UK]], kde poslouchal přednášky Bedřicha Hrozného. Na německé univerzitě v Praze od roku 1930 studoval babylonské, asyrské a [[chetitologie|chetitské]] právní texty u M. San Nicolòa a [http://de.wikipedia.org/wiki/Paul_Koschaker Paula Koschakera]; byl mimořádným žákem [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Teologické fakulty]] u prof. [[Václav Hazuka|Václava Hazuky]]. V letech 1932–1939 byl neplaceným asistentem u O. Sommera, přičemž dále studoval klasickou filologii a dějiny antických zemí (1932–1936). Své znalosti prohluboval ve třech zahraničních sférách – italské (Řím, Bologna, Benátky), francouzské (v Paříži u překladatele [[Chammurapiho zákoník|Chammurapiho zákoníku]] [http://en.wikipedia.org/wiki/Jean-Vincent_Scheil V. Scheila]) a německé (Berlín, Mnichov, v Lipsku u [[Benno Landsberger|Benno Landsbergera]]).

 

Mnozí posluchači semináře v Lipsku zůstali jeho celoživotními přáteli – prof. biblistiky v Amsterodamu Martin Beek, J. J. Stamm z Bernu, [http://pl.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Ranoszek R. Ranoszek] z Varšavy, [http://fi.wikipedia.org/wiki/Armas_Salonen A. Salonen] z Helsinek, F. R. Kraus z Leidenu, domácí H. S. Schuster a H. Petschow, o rok starší český kolega asyriolog (filolog) [[Lubor Matouš]]. Postupně navazoval desítky a desítky dalších známostí a přátelství, to mu umožnilo mj. získávat darem či složitou výměnou publikace odborné literatury. (Část knižního fondu z pozůstalosti Josefa Klímy byla začleněna do knihovny [http://enlil.ff.cuni.cz/dokumenty/info.htm Ústavu starého Předního východu a srovnávací jazykovědy FF UK] – čítá kolem 800 svazků monografií a periodik a asi 2000 separátů, téměř kompletně je zde zastoupena základní klínopisná literatura.)

 

V roce 1935 se stal neplaceným členem [http://www.orient.cas.cz/ Orientálního ústavu] v Praze, asyriologie je však pro něho „soukromým koníčkem“. Finančně byl v letech 1935–1950 (s přestávkami) zajištěn jako právní úředník ([[auskultant]] – rada) finanční prokuratury. Snahy o [[Habilitace|habilitaci]] přerušila [[Druhá světová válka|2. světová válka]], jeho habilitační práce o starobabylonském dědickém právu byla přijata až roku 1947 (venia docendi pro obor starověkých dějin právních uděleno 6. 11. 1947). Na Právnické fakultě UK mohl vyučovat jenom do politických čistek po převratu 1948. Poté ještě dva roky přednášel na Filozofické fakultě (kulturní a hospodářské dějiny starověkého Orientu) v součinnosti s prof. Hrozným. Politické změny ve vlasti se projevovaly stále výrazněji, záhy byl omezen styk se zahraničím – to ztěžovalo účast na kongresech v cizině i získávání zahraniční literatury. Období mírnější a tužší represe se budou v dalších čtyřiceti letech několikrát opakovat, J. Klíma s velkou energií využíval každé skuliny v předpisech.

 

7. října 1950 byl jmenován činným vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV a věnoval se stále intenzívněji jen vědecké práci. Po smrti Bedřicha Hrozného byl 4. září 1953 pověřen vedením oddělení Předního východu v Orientálním ústavu; působil zde až do nuceného odchodu do důchodu (1. 7. 1971). Během své činnosti v OÚ si vybudoval pozici mezinárodně uznávaného odborníka. K tomu přispělo i jeho vynikající jazykové vybavení – plynně hovořil německy, francouzsky, italsky, anglicky, slovensky; samozřejmě ovládal latinu, starořečtinu a novořečtinu, velmi dobře se domluvil polsky a rusky; v zahraničí a při styku s cizinci se snažil mluvit jejich jazykem, např. španělsky, portugalsky, maďarsky.

 

Byl jedním z organizátorů asyriologické konference (a jejím tajemníkem) v Dobříši 20. – 25. června 1949, zde začalo každoroční setkávání všech asyriologů (''[http://www.let.leidenuniv.nl/rencontre/ Rencontre Assyriologique Internationale]'' - RAI). Kromě RAI se účastnil i jiných mezinárodních setkání – kongresů SIDA (SIHDA), kongresů německých historiků, setkání odborníků socialistických zemí (ŠULMU), Société Jean Bodin ap. Byl zván i individuálně k přednáškám, např. v Paříži (Sorbonna), v Amsterodamu, Leidenu, Lutychu, Štýrském Hradci, ve Vídni, Krakově a Lipsku. V rámci velkých kongresů navštívil Řím, Paříž, Rennes, Londýn, Amsterodam, Leiden, Mnichov, Vídeň, Varšavu, Budapešť, Lipsko, Leningrad, Moskvu (1960, předsedá asyriologické sekci), Namur, San Sebastián, Fribourg, Münster, Würzburg. V roce 1954 a 1958 byl hostujícím profesorem právnické fakulty [[Varšavská univerzita|Varšavské univerzity]]. Do ciziny jezdil většinou jako individuální turista, náklady na cesty a ubytování si hradil sám za přispění svých přátel či pořadatelských organizací.

 

Jeho vědecká práce byla oceněna především v zahraničí. V Krakově mu 9. 5. 1964 byl udělen doktorát honoris causa [[Jagellonská univerzita|Universitatis Iagellonicae]]. V Lutychu obdržel 5. 4. 1968 medaili [http://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Li%C3%A8ge Université de Liège]. V roce 1970 byl jednomyslně zvolen stálým členem-korespondentem [http://en.wikipedia.org/wiki/Acad%C3%A9mie_des_Inscriptions_et_Belles-Lettres Académie des Inscriptions et Belles-Lettres] (Institut de France) v Paříži (jako druhý Čechoslovák po Bedřichu Hrozném). Byl členem Comité de Direction de la Revue Internationale des Droits de l´Antiquité (Brusel) a Comitato Scientifico Internazionale di IVRA (Catania); členem komise pro vydávání klínopisných textů Bavorské akademie věd.

Byl členem redakční rady Archivu orientálního (organizuje pětisvazkové tzv. ''Symbolae Hrozný'' jako suplement AO), Nového Orientu, New Orient Bimonthly.

 

Spolupracoval s bibliografickými středisky pro výzkum antického práva v Římě a v Paříži a napsal řadu hesel do Reallexikon der Assyriologie und der Vorderasiatischen Archäologie (Berlin). V mnoha zahraničních časopisech a sbornících publikoval řadu studií, encyklopedických hesel, bibliografických údajů, článků a recenzí v asyriologických a juristických periodikách.

 

V únoru 1972 vystupoval v Československé televizi v pořadu ''[http://www.youtube.com/watch?v=GrNfD9auhzg Kolébka civilizace]'' (o Mezopotámii, Sumerech, archeologii a kultuře zaniklé civilizace - uváděla [[Marta Heinová]]). Do poloviny 70. let externě přednášel několik semestrů na Pedagogické fakultě UK, přednášky byly pojaty do učebnice ''Základy etopedie''.

 

V roce 1937 se Josef Klíma oženil s Věrou Erbenovou (nar. 1914, gymnaziální profesorka latiny a francouzštiny). Měli tři děti (PhDr. Pavel Klíma, CSc, nar. 1940; Mgr. Jiří Klíma, nar. 1942; Ing. Ludmila Tylová, nar. 1945). Manželství bylo v roce 1956 rozvedeno, Josef Klíma si v roce 1959 vzal PhDr. Dagmar Rychnovou, CSc. (nar. 1926, etnografka a folkloristka). Vedle vědy bylo od mládí jeho největší zálibou cestování a pěší turistika, zejména vysokohorská. Poznal snad všechny kouty Československa a mnoho krajin a měst v Evropě. Miloval přírodu, měl velké znalosti fauny i flory (i mnoha jiných oborů). Nikdy nebyl členem žádné politické strany. Zemřel v Praze čtrnáct dní po svých 80. narozeninách.

 

Jeho bibliografie in Blahoslav Hruška - [http://www.orient.cas.cz/kontakty/pracovnici/prosecky.html Jiří Prosecký]: Josef Klíma.

Bibliographie 1930-1988. Altorientalische Forschungen 17/1, 1990, s. 191-219 obsahuje 498 čísel. Neuvádí ale některé články publikované již během vysokoškolského studia, příp. práce z posledních let.

 

* ''Untersuchungen zum altbabylonischen Erbrecht'', Monographien des Archiv orientální, sv. 8, Praha 1940;

* ''Querella inofficiosi testamenti''. Příspěvek k vývoji nepominutelných práv dědických, Praha 1947;

* Kramer, S. N.: ''Historie začíná v Sumeru. Z nejstarších záznamů o projevech lidské kultury'', Praha 1961, 2. vyd. 1966.

 

* Zur Entziehung des Erbrechtes im altbabylonischen Recht, in: ''Festschrift Paul Koschaker'', Bd. 3, Weimar 1939: 80-93;

* La base religieuse et éthique de l'ordre social dans l'Orient ancien, ''ArOr'' '''16''' (1948): 334-356;

* La communauté rurale dans la Babylonie Ancienne, in: ''Les communautés rurales. Deuxième partie: Antiquité'', Recueils de la Société Jean Bodin 41, Paris 1983: 107-132.

 

* V. Kubáč: Úmrtí vynikajícího badatele (Doc. JUDr. Josef Klíma), ''Český zápas'' (1989), 52.

* Richard Haase: Dem Gedächtnis der Toten: Josef Klíma (16. 11. 1909 – 30. 11. 1989). ''Archiv für Orientforschung'' (36 [1989/1990], str. 194-197).

 

* [http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/K/KlimaJosef.htm Obec překladatelů]

* [http://www.libri.cz/databaze/orient/klinopis.php Klínopisná studia v České republice]Článek Jiřího Proseckého