Fantomová končetina: Porovnání verzí

}}</ref> Fantomové pocity má po [[Amputace|amputaci]] přibližně 60–80 % jedinců. Většinou jde o pocity bolestivé.<ref name="Sherman">{{cite journal | author = Sherman, R. A., Sherman, C.J. & Parker, L. |year=1984 |title=Chronic phantom and stump pain among American veterans: Results of a survey |journal=[[Pain (journal)|Pain]] |volume=18 |pages=83–95 |doi=}}</ref> Fantomové pocity mohou také nastat po odstranění jiných částí těla, než jsou končetiny – např. po amputaci prsu, extrakci zubu (fantomová bolest zubu) nebo odstranění oka (syndrom fantomového oka). Chybějící končetiny se často zdají kratší a někdy také jako by byly v jakoby pokřivené a bolestivé pozici. Bolest někdy zhoršuje stres, úzkost, a změny počasí. Bolest Fantomová bolestfantomové končetiny je obvyklevětšinou jen občasná, přičemž četnost a intenzita útoků obvykle s časem klesá.<ref>{{cite book | author =Nikolajsen, L. & Jensen, T. S. |year = 2006 |editors= McMahon S, Koltzenburg M | title = Wall & Melzack's Textbook of Pain |pages=961–971 |edition=5th |publisher=[[Elsevier]] |isbn=}}</ref>

I když ne každá fantomová končetina je bolestivá, pacienti někdy mají pocit, že s ní gestikulují, cítí v ní píchání,mravenčení a dokonce se s ní pokoušejí uchopit předměty. Ramachandran and Blakeslee popisují, že u některých lidí reprezentace končetiny neodpovídá tomu, jaká by končetina měla být; jednaměla. Jedna pacientka například udává, že její fantomová ruka je asi „o 15 centimetrů kratší“.<ref name="RamachandranBlakeslee1998"></ref>

Něco trochu jiného je fantomová bolest. terouTu mohou zažívat i lidé, kteří se narozenínarodili bez končetin a lidé ochrnutí[[Ochrnutí|ochrnulí]].<ref>{{cite journal | author =Saadah, E. S. & Melzack, R. |year=1994 |title=Phantom limb experiences in congenital limb-deficient adults |journal=[[Cortex (journal)|Cortex]] |volume=30 |issue=3 |pages=479–485 |doi=}}</ref> Obvykle ji způsobují [[nervy]], které by jinak inervovaly chybějící končetinu. Někteří lidé popisují fantomovou bolest jako pálivou, zatímco jiní mluví o pocitech tepla, chladu, svrbění, píchání, tlaku nebo brnění.<ref name="RamachandranHirstein1998"></ref><ref name="RamachandranBlakeslee1998">{{cite book |author =Ramachandran, V. S. & Blakeslee, S. |year=1998 |title=Phantoms in the Brain: Probing the Mysteries of the Human Mind |publisher=[[William Morrow & Company]] |isbn=0-688-15247-3}}</ref>

Donedávna převažující teorie mělypovažovaly za příčinu fantomových končetin podráždění přerušení nervových zakončení (neuromů) v místě amputace. Po amputaci zůstane na pahýlu končetiny mnoho přerušených nervových zakončení. Ty se mohou zanítit. Uvažovalo se, že by mohly vysílat nestandardní signály, které by mozek interpretoval jako je bolest. Léčba založená na takových teoriích však většinou selhávala. V extrémních případech provedli chirurgové druhou amputaci, zkracujíce pahýl v naději, že odstranění zanícených nervových zakončení přinese pacientovi dočasnou úlevu od fantomové bolesti. Bolesti se však naopak zvýšily. Mnoho pacientů po takové operaci cítilo jak původní fantomovou končetinu, tak nový fantomový pahýl, kteýkterý byl též bolestivý.<ref name="RamachandranBlakeslee1998"></ref> V některých případechNěkdy chirurgové dokonce odřízli smyslové nervy vedoucí do míchy nebo, v extrémních případech, dokonce odstranili část talamu, která přijímá smyslové signályvjemy z těla. <ref name="RamachandranHirstein1998"></ref>

Na konci 80. let usoudil Ronald Melzack, že teorie periferních neuromů nemůže být správná. Ve své studii, „Fantomové končetiny, já a mozek“<ref>Canadian Psychology, 1989, 30:1{\[http://www.psych.mcgill.ca/perpg/fac/melzack/phantom_limbs.pdf ]</ref> z roku 1989 navrhl teorii neuromatrice (neuromatrix). Podle Melzacka je zkušenost těla tvořena širokou síti propojených struktur neuronů. V roce 1991 prokázal Tim Pons a jeho kolegové z National Institutes of Health, že po ztrátě přísunu smyslových informací dojde v primárním somatosenzorickém kortexu k podstatné reorganizaci.<ref name="Pons1991">{{cite journal | author = Pons TP, Garraghty PE, Ommaya AK, Kaas JH, Taub E, Mishkin M. | year = 1991 | title = Massive cortical reorganization after sensory deafferentation in adult macaques. | journal = [[Science (journal)|Science]] | volume = 252 | issue = 5014 | pages = 1857–1860 | pmid = 1843843 | doi=10.1126/science.1843843}}</ref> Když se o jejich výsledcích doslechl Vilayanur S. Ramachandran, přišel s teorií, že pocit fantomové končetiny mohouby mohl být důsledkem této reorganizace somatosensorickéhosomatosenzorického kortexu, který je umístěn v gyrus postcentralis, a který zpracovává vstup z těla a končetin.<ref name="RamachandranHirstein1998"></ref><ref name="RamachandranBlakeslee1998"></ref> Ramachandranův tým demonstroval tuto teorii experimentem, při kterém hlazení různých části obličeje bylo vnímáno jako dotek na různých částech chybějící končetiny.<ref name="Ramachandran1992">{{cite journal | author = Ramachandran, V. S., Rogers-Ramachandran, D. C. & Stewart, M. |year=1992 |title=Perceptual correlates of massive cortical reorganization |url=http://psy.ucsd.edu/chip/pdf/Perceptual_Correlates_Science.pdf |journal=[[Science (journal)|Science]] |volume=258 |issue=5085 |pages=1159–1160 | pmid = 1439826|doi= 10.1126/science.1439826 }}</ref>

Podle Ramachandrana bylo vnímání dotyku na různých částech fantomové končetiny percepčním korelátem reorganizace mozkové kůry. Nicméně výzkum, který v roce 1995 publikoval Flor a kol., ukázal, že je to bolest, a ne pocity, co percepčně odpovídá kortikální reorganizaci.<ref>Flor H, Elbert T, Knecht S, Wienbruch C, Pantev C, Birbaumer N, Phantom-limb pain as a perceptual correlate of cortical reorganization following arm amputation. Nature 1995; 375: 482–484.</ref> V roce 1996 publikovalipublikoval Knecht a kol. analýzu Ramachandrany teorie. Jejím závěrem bylo, že neexistuje topografický vztah mezi uvedenými pocity a kortikální reorganizací primárních oblastí cortexukortexu.<ref>Knecht,S,Henningsen,H,Elbert,T,Flor,H,Hohling,C,Pantev,C,Taub,E, Reorganizational and perceptional changes after amputation, Brain,1996,119,1213-1219 [http://brain.oxfordjournals.org/content/119/4/1213.full.pdf+html ]</ref> Jejich poslední publikovaný výzkum pak naznačuje, že nebolestivé pocity se pojí s širokou sítí neuronů mimo primární oblasti mozkové kůry.<ref>Handbook of Neuropsychology: Plasticity and rehabilitation, Jordan Grafman, Chapter 9, page 187</ref>

V roce 2009 Lorimer Moseley a Peter Brugger provedli experiment, ve kterém dali sedmi paceintůmpacientům po amputaci paže za úkol, aby pomocí vizuálních představ zkroutili své fiktivní končetiny do nemožných postavení. Čtyřem ze sedmi subjektů se nemožných pozic podařilo fantomové končetiny podařilo dosáhnout. Zdá se, že modifikovali reprezantacireprezentaci svých fantomových končetin v mozku a vyprodukovali motorické příkazy k provedení nemožných pohybů bez zpětné vazby ze strany těla.<ref>Moseley, Brugger, Interdependence of movement and anatomy persists when amputees learn a physiologically impossible movement of their phantom limb, PNAS, Sept 16, 2009,[http://www.pnas.org/content/early/2009/10/23/0907151106 ]</ref> Autoři k tomu říkají: „Tohle zjištění rozšiřuje naše chápání plasticity mozku, protože je důkazem, že hluboké změny v mentální reprezentaci těla mohou být vyvolány čistě vnitřními mechanizmy mozku – mozek skutečně mění sám sebe.“

V roce 2012 publikovali V. S. Ramachandran a Paul McGeoch případ 57leté ženy (označené iniciály RN), která se narodila s deformovanou pravou rukou skládající se z pouhých tří prstů a rudimentárního palce. Po autonehodě v 18 letchletech jí deformovanou ruku amputovali, po čemž následovaly pocity fantomové ruky. FantomáFantomová ruka však byla pociťována sse všemi pěti prsty, ač některé z nich byly zkrácené. 35 let po nehodě začala ženu její fantomová ruka nesnesitelně bolet. McGeoch a Ramachandran začali RN léčit metodou vizuální zpětné vazby pomocí jejichsvé zrcadlové krabice. RN ji užívala ho po dobu 30 minut denně. OdrazemOdraz její zdravé levé ruky byl promítán na místo, kde cítila fantomovou pravou ruku. Po dvou týdnech se naučila fiktivními prsty hýbat a bolest ustala. Klíčové je, že všech pět fantomových prstů nyní pociťuje jako mající normální délku. Podle Ramachandrana a McGeocha tento případ dokazuje, že v mozku je vrozená (pevně zakódovaná) šablona pro plně vyvinutou ruku. <ref>McGeoch, P., and Ramachandran, V., (2012), ''The appearance of new phantom fingers post-amputation in a phocomelus'' , Neurocase, 18 (2), 95-97.</ref>

V roce 2012 byl proveden experiment, který prokázal, že pohyby fanomovýchfantomových končetin jsou „skutečné“ pohyby, protžeprotože při nich dochází k aktivaci motorických center v mozku. Pacienti mohou rovněž imaginárně pohybovat svými stínovými končetinami, tyto pohyby nicméně nevedou k pocitu, že fantomová končetina změnila pozici. Tento výzkum naznačuje, že když lékaři užívají motorický výcvik, aby ulevili pacientům od bolesti, musí rozlišovat mezi imaginárními a skutečnými pohyby fantomové končetiny.<ref>The moving phantom. Motor execution or motor imagery?, Lorimer Moseley, Body in Mind blog site, July 20,2012[http://bodyinmind.org/imagined-and-actual-movement-of-phantom-limb/ ]</ref>

Fantomová bolest končetin je komplexní jev, který zahrnuje širokou škálu příznaků od mravenčení a svědění po pálení a bolesti.<ref>Phantom limb pain, Wellcome Trust Web site article on Pain by Jonathan Cole [http://www.wellcome.ac.uk/en/pain/microsite/medicine2.html ]</ref><ref>Subedi,B, Grossber,G, Phantom Limb Pain: Mechanisms and Treatmenat Approaches, Pain Research and Treatment, Volume 2011 [http://www.hindawi.com/journals/prt/2011/864605/ ]</ref> Během posledních dvaceti let přišli vědci s řadou teorií, které se jej pokoušely vysvětlit. Tři nejvýznamnější z nich jsou: 1) maladaptivní změny v primárním smyslovésmyslovém kortexu po amputaci (maladaptivní plasticita), 2) konflikt mezi signály z amputované končetiny (propriocepce) a vizuálních informací, která slouží k vysílání motorických do chybějící končetiny, 3) živé vzpomínky pozice končetin, které se objeví po amputaci.<ref>Elizabeth A. Franz1. "Bimanual coupling in amputees with phantom limb." Nature Neuroscience. [http://chip.ucsd.edu/pdf/Bi_Coup_Nat_Neuro.pdf ]</ref>

Většina přístupů k léčbě v průběhu uplynulých dvou desetiletí nedosáhla konzistentního zlepšení symptomů. Léčebné postupy zahrnovaly léky jako(např. antidepresiva), stimulaci míchy, vibrační terapii, akupunkturu, hypnózu, a biofeedback.<ref>

V roce 2006 došla Hera Flor z Oddělení klinické neurovědy Univerzity v Heidelbergu k závěru, že „několik studií, včetně velkých průzkumů pacientů po amputaci, ukázalo, že většina metod léčby fantomovým bolesti končetin, které máme dnes k dipozicidispozici (od analgetik a antidepresiv až po stimulaci), jsou neúčinné a neberou v pvahuúvahu mechanismy, které jsou základem produkce bolesti“.<ref>

Stupňovaná motorická imaginace (která může zahrnovat zrcadlovou terapii) a výcvik senzorického rozlišování se v poslední době zdají být slibnými léčebnými nástroji při řešení patologické bolesti. Lorimer Mosely, který metodu stupňovanástupňované motorickámotorické imaginace vyvinul, však vybízí ke zdrženlivosti: „Přestože přibývá důkazů, že metody léčby, jako je motorická imaginace a výcvik senzorického rozlišování se v poslední době zdají být slibnými léčebnými nástroji při řešení patologické bolesti, potřebujeme další studie, které potvrdí dosavadní výsledky a osvětlí mechanismy, které za nimi stojí.“<ref>[http://www.reuters.com/article/2007/01/12/us-motor-imagery-idUSMCC27980720070112 Reuters Health, U.S. Edition, Jan. 12 2007]</ref>

*[[Synestezie|Synesthesia]]