Videostop: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Soutěž: ještě oprava odkazů, místo původně zamýšleného dalšího náhledu jsem to předčasně uložil |
→Soutěž: oprava interpunkce a ještě malé doplnění, co se dělo, když nikdo ze soutěžících nedokázal správně odpovědět na první otázku k ukázce |
||
Řádek 4:
V pořadu vystupovali vždy tři soutěžící, kteří byli vybíráni buď elektronickým losem, anebo dobrovolnicky z publika (to zpravidla tvořili například zaměstnanci nějakého podniku). Proti soutěžícím seděly tři populární osobnosti (herci, režiséři, zpěváci, spisovatelé, kreslíři atd.) v roli poradců. Pořad měl ještě moderátora a také arbitra – filmového historika.
Hlavní soutěžní otázky se týkaly nějakého filmu nebo pořadu – na velké obrazovce byl soutěžícím promítnut úryvek z filmu nebo televizního pořadu a nejčastějším úkolem soutěžících bylo říct jeho název
Po poslední doplňující otázce se bodové účty rádců a soutěžících po dvojicích sečetly (složení dvojic nebylo soutěžícím ani poradcům v průběhu natáčení známo, diváci u obrazovek je však viděli pomocí [[Obraz v obraze|obrazu v obraze]] při úvodním představování), body za úspěšné blafování tak mohly ovlivnit výsledek soutěže.
Na konci pořadu čekala vítěze věcná cena, jejíž hodnotu si určil sám v poslední disciplíně, kterou byly elektronické kostky. Kostky se promítaly na obrazovce, zobrazené hodnoty se měnily (jen zčásti náhodně, občas se některá kostka i na několik vteřin zastavila) a úkolem soutěžícího bylo zastavit je ve chvíli, kdy alespoň dve z nich ukazovaly stejnou hodnotu. Při úspěšném pokusu se počet bodů zdvoj- či ztrojnásobil, při chybném snížil na polovinu. Počet pokusů byl roven počtu vysoutěžených bodů. Čím více úspěšných zásahů, tím výše soutěžící postoupil – nejnižší „cena útěchy“ byla zpravidla stolní hra [[Člověče, nezlob se!]], dalšími cenami býval např. mixér, holicí strojek, vysavač atd., nejvyšší cenou potom přenosný televizor TESLA (v prvních ročnících černobílý Merkur, později barevný Oravan). Po roce 1990 se nabídka rozšířila i o hi-fi systém, videorekordér nebo videokameru. Pokud byl soutěžící spokojen s průběžně dosaženou výhrou nebo již dosáhl na nejvyšší výhru, nemusel dohrát kostky do konce.▼
▲Na konci pořadu čekala vítěze věcná cena, jejíž hodnotu si určil sám v poslední disciplíně, kterou byly elektronické kostky. Kostky se promítaly na obrazovce, zobrazené hodnoty se měnily (jen zčásti náhodně, občas se některá kostka i na několik vteřin zastavila) a úkolem soutěžícího bylo zastavit je ve chvíli, kdy alespoň dve z nich ukazovaly stejnou hodnotu. Při úspěšném pokusu se počet bodů zdvoj- či ztrojnásobil, při chybném snížil na polovinu. Počet pokusů byl roven počtu vysoutěžených bodů. Čím více úspěšných zásahů, tím výše soutěžící postoupil – nejnižší
Po skončení soutěže získal vítěz i [[Videokazeta|videokazetu]] s kompletním záznamem daného dílu pořadu.
|