Statická elektřina: Porovnání verzí

Statický náboj vzniká, když dva materiály přicházejí spolu do styku a opětovně se oddělují, nebo jejich třením[[tření]]m (tribolelektrické nabíjení). To způsobuje rozdělení nebo převod negativních elektronů[[elektron]]ů z jednoho atomu[[atom]]u na druhý. Velikost náboje je závislá na řadě faktorů jako jsou materiál (jeho elektrické a fyzikální vlastnosti), [[teplota]], [[vlhkost]], [[tlak]] a rychlost oddělení materiálů. Čím větší je tlak, nebo rychlost oddělení tím větší je náboj. Statický náboj vzniká hojně v zimních měsících (nízká vlhkost). Je to proto, že některé materiály jsou schopny absorbovat vlhkost (vodu) ze vzduchu do sebe a tím se stávají více [[Elektrická vodivost|vodivými]].

Všechny materiály jsou tvořeny atomy – částicemi, které ještě charakterizují vlastnosti materiálu. Každý atom obsahuje [[Proton|kladné]] i záporné částice – v klidovém stavu je jejich součet roven nule. Při ztrátě některé z částic se atom stává iontem[[ion]]tem – má kladný nebo záporný náboj. Ionty s opačnými náboji se navzájem přitahují, se stejnými se odpuzují.

Materiály lze rozdělit do dvou základních skupin – [[Elektrický vodič|vodiče]] a [[Elektrický izolant|izolanty]]. Ve vodiči se mohou elektrony volně pohybovat – vodič může být v izolovaném porostředí staticky nabit a při kontaktu s uzemněním[[uzemnění]]m snadno vybitvybít. Izolant si může uchovat svůj statický náboj po velice dlouho dobu a dokonce může mít náboj o různé polaritě na různých místech. Elektrony se nemohou volně pohybovat a proto nelze izolanty snadno zbavit jejich náboje uzemněním.

Statický náboj způsobuje v normálním životě i pracovních procesech mnoho problémů. Přeskok náboje při vystupování z automobilu[[automobil]]u, pokrývání ploch přitahovanými [[Prachové částice|prachovými částicemi]], problémy při umisťování folií a nálepek na plochy, poškození citlivých elektronických součástek nebo zařízení, výbuch v nebezpečných prostředích a požáry. Vodiče jsou zbavovány statického náboje uzemněním. Neutralizace statického náboje na izolantech je realizována ionizátory (ionizéry) – principem je proud vzduchu, který je rozdělen na kladné i záporné ionty. Tyto jsou na vybíjeném předmětu přitahovány ionty s opačným nábojem a tím dochází k neutralizaci statického náboje.

Další možností využití statické elektřiny jsou elektrostatické odlučovače drobných částic z proudu plynů. Plyn s prachem je veden přes elektrody s [[Elektrické napětí|napětím]] několika desítek [[Volt|kilovoltů]], na kterých se částice elektricky nabijí a jsou pak přitaženy ke sběrné [[Elektroda|elektrodě]] s opačným nábojem. Aplikace: cementárny, spalovací procesy, průmyslové procesy s odpadem jemného prachu, broušení atd.