Paraguayská válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu
jazyková a stylistická úprava
Řádek 1:
{{Ověřit}}
{{Pravopis}}
 
{{Infobox válka
Řádek 19 ⟶ 18:
| síla1 = 150 000 Paraguayců
| síla2 = 164 173 Brazilců<br />30 000 Argentinců<br />5 583 Uruguayců<br />199 756 Celkem
| ztráty1 = ca.asi 300 000 vojáků a civilistů
| ztráty2 = 91 000–100 000 vojáků a civilistů
| poznámky =
}}
'''Paraguayská válka''' ([[španělština|španělsky]] ''Guerra de la Triple Alianza nebo Guerra del Paraguay'') byl [[válka|vojenský konflikt]] mezi [[Paraguay]]í a aliancí [[Brazílie]], [[Argentina|Argentiny]] a [[Uruguay]]e trvající 6 let ([[1864]]-[[1870]]). Byla to nejkrvavější válka v dějinách [[latinská Amerika|latinské Ameriky]], zdevastovala Paraguay a byla v ní zabita většina paraguayských mužů z paraguayské populace.
 
== Příčiny a vypuknutí války ==
[[Soubor: Lopez1870.jpg | thumb | left | Francisco Solano López, Paraguayský diktátor.]]
V [[Uruguay]]i začalzahájil v dubnu v roce [[1863]] vůdce Liberální strany ([[Partido Colorado (Uruguay)|Colorados]]), [[Venancio Flores]], povstání proti vládě, která byla kontrolována Konzervativní strany ([[Partido Nacional (Uruguay) | Blancos]])., Totokteré povstáníbylo podporovalapodporováno jakojak [[Argentina|Argentinou]], tak [[Brazílie|Brazílií]]. ToVláda dostaloUruguaye vláduse Uruguayetak dostala do nelehké situace a obrátila se proto, hledajíchledala pomoc, nau [[Paraguay]]Paraguaye, kterýkterá mělměla na tehdejší podmínky velké a dobře vycvičené vojsko, jakož i vyspělou ekonomiku, a bylbyla považovánproto v regionupovažována za regionální velmoc. V Paraguayi vládl od roku [[1862]] [[Diktatura|diktátor]] [[Francisco Solano López]]. López vědělse obával, že regionální rovnováha sil by se vítězstvím povstalců narušila aregionální přijalrovnováha výzvusil Blancos.a Obávalže se totiž, žeby Brazilci a Argentinci by mohli v případě úspěchu v Uruguayi, stejným způsobem postupovat také proti jeho vládě. ProtoPřijal proto výzvu Blancos a žádal ukončení brazilského zasahování v [[Uruguay]]i. Protože Brazílie na jeho výzvu reagovala záporně, zabavil brazilskou loď na řece [[Paraguay (řeka)|Paraguay]], posadil posádku a na palubě se nacházejícího se guvernéra provincie [[Mato Grosso]] do vězeníuvěznil a vyhlásil Brazílii v prosinci roku [[1864]] válku. Na toNato paraguayské vojsko vniklo do provincie Mato Grosso, kde se setkalo jen sse malýmslabým odporem. Brazilci však soustředili své síly na daleko důležitější bojiště, na Uruguay. Tam byli úspěšní; [[20. únor]]a [[1865]] dobyli a obsadili hlavní město [[Montevideo]] a dosadili Florese za prezidenta. Tím byla válka v Uruguayi pro Paraguayí podporovanou stranu prohraná.
 
Aby mohl López zakročit proti brazilským oddílemoddílům v Uruguayi, žádal López od argentinského prezidenta [[Bartolomé Mitre|Bartolomea Mitry]] povolení k přechodu jehosvého vojska přes [[Corrientes (argentinská provincie) | argentinskou provincii Corrientes]]. Argentina, která byla ve válce oficiálně neutrální, de facto ale nechala brazilské loďstvo pohybovat se ve svých výsostných vodách, odmítla. Na to následovalo [[18. březen | 18. března]] [[1865]] vypovězeníParaguay válkyvypověděla Paraguayeválku Argentině. López disponoval dobře vycvičeným vojskem o síle asi 60 000 mužů (38 000 mužů v pozemní armádě, 22 000 v námořnictvu a milicích národní gardy), proti nepřipravenému protivníkovi, který ze začátku mohl povolat pouze asi 28 000 mužů (Brazílie 16 000, Argentina 8 000 a Uruguay 4 000).
 
== Průběh bojů ==
[[Soubor: BartolomeMitre002.JPG | 200px | left| thumb | Bartolomé Mitre]]
Paraguayské oddíly postupovaly přes Corrientes rychle, nenarazily zde na téměř žádný odpor a dobyly město [[Corrientes (městoArgentina) | Corrientes]]. [[1. květen|1. května]] [[1865]] se Brazílie, Argentina a Uruguay spojily a vytvořily Trojspolek podepsáním smlouvy o společném postupu ve vedení války proti Paraguayi. Zavázaly se, že budou postupovat společně až do úplné porážky Lópeze.
Spojeneckou armádu do boje s Paraguayí vedli Argentinec [[Bartolomé Mitre]], Uruguayec [[Venancio Flores]] a Brazilec [[Lois Ozorio]].
 
[[11. červen|11. června]] [[1865]] se odehrála námořní bitva u [[Riachuelo]]. Brazilské loďstvo vedené [[Francisco Manuel Barroso da Silva | Franciscem Manuelem Barrosem da Silva]] bitvu vyhrálo a, zcela zničilo silné paraguayské loďstvo, a předešlo tak okupaci Argentiny přes ParaguayParaguayí. Tato bitva tak prakticky předurčila další průběh války, protože umožnila spojencemspojencům kontrolukontrolovat ústí [[La Plata| La Platy]].
 
V srpnu a září [[1865]] musely Lopezovy oddíly podstoupitdvakrát dvětěžce těžké porážky. Jednuprohrály, u [[Yatai]] ods jednotekjednotkami Venancia Flores,Florese druhoua u [[Uruguayana]] ods jednotkami Mitreho., Mitrekterý mohl nynímohl v Paraguayi operovat se 47 000 muži. López musel opustit své pozice u [[Itapua]]. [[24. květen|24. května]] [[1866]] Lopezovuutrpěla armáduLopezova rozbiliarmáda těžkou porážku v bitvě u [[Paso de Patria]], kde Paraguajci utrpěli těžkou porážku. Údaje o jejich ztrátách silně kolísají, ale v každém případě tu ztratili své nejlepší vojáky. AleSpojenci spojenciale promeškali možnostpříležitost iniciativupřevzít ihned uchopitiniciativu, a tak mohlmohla Paraguay mobilizovat, seskupit se a doplnit stavy vojska.
[[Soubor: Batalhacurupaiti.jpg | 200px | right | thumb | Bitva u Curupaiti (1866)]]
Brazilské loďstvo se svým silným dělostřelectvem ovládalo řeky [[Paraná]] a [[Paraguay (řeka) | Paraguay]];, cožParaguajci znemožňovalotak využitíneměli spojení Paraguajců s [[Atlantský oceán | Atlantikem]]. Spojenci chtěli postupovat podél řeky Paraguay k hlavnímu městu Paraguaye [[Asunción]], který leží právě u této řeky. K tomu ale museli nejdříve dobýt pevnost [[Humaita]]. První útok na pobřežní pozice [[Curupaiti]], jižně od Humaita, byl v září [[1866]] Paraguajci odražen. V únoru [[1867]] se musel Mitre prokvůli vnitropolitickévnitropolitickým problémyproblémům vrátit do [[Buenos Aires]]. Nejvyšší velení spojencespojenců převzal brazilský generál [[Luís Alves de Lima e Silva]], pozdější Duque de Caxias. V obou armádách zuřila [[cholera]]. V červenci [[1868]] museliHumaita Paraguajci Humaitapo bezdlouhém bojeobléhání opustitpadla.
Navzdory úspěchům aliance sebyly válka v BrazíliiBrazílie, UruguayiUruguay a ArgentiněArgentina setkalaválkou s únavou z válkyunaveny. Opakovaně vpokusy jejím průběhu přicházelo k přáním s cílem skončitukončit boje. Tytovšak pokusybyly ztroskotalyneúspěšné hlavně nakvůli tomtomu, že López nebyl ochoten odstoupit.
 
V prosinci [[1868]] došlo u [[Lomas Valentinas]] nedaleko od [[Asunción]]u k poslední velké bitvě. Obě strany utrpěly velké ztráty a na jejím konci bitvy byla paraguajská armáda zničena. López muselopustil hlavní město Asunción opustit a stáhnoutstáhl se na sever. [[1. leden|1. ledna]] [[1869]] vtrhlivtrhly do Asunciónu brazilské jednotky pod velením [[Hermes Ernesto da Fonseca | Herma Ernesta da Fonseca]], otce pozdějšího prezidenta [[Hermes Rodrigues da Fonseca | Herma Rodrigues da Fonseca]] do [[Asunción]]u. [[5. leden|5. ledna]] je následoval Caxias s ostatními jednotkami. López nechtěl kapitulovat, ale umožnil to dětem a starcům a přemístil hlavní město do [[Piribebuy]].
 
V závěrečné fázi války, převzal [[22. březen | 22. března]] [[1869]], převzalvelení aliančního vojska [[Gaston Orléanský, hrabě z Eu|hrabě z Eu]], zeť brazilského císaře, nejvyšší velení aliančního vojska. Osvědčil se jako schopný velitel a dovedl válku k vítěznému konci. V srpnu [[1869]] padl [[Piribebuy]]. Alianční oddíly pronásledovaly zbytky z LopezovyLópezovy armády po Paraguayi.
 
Na severovýchodě Paraguaye shromáždil López ještě jednou několik tisíc bojovníků, kolem sebe.ovšem [[1. březen | 1. března]] [[1870]] byla tato skupina u [[Aquirabán]]u poražena a López byl zabit, když se nechtěl nechal zajmout, zabit.
 
== Důsledky války ==
VPodle mírové smlouvěsmlouvy z [[20. červen|20. června]] [[1870]] muselmusela Paraguay přenechat asi 144. 000 km², přibližně 50 procent svého území (přibližně 50 %) Brazílii a Argentině. Argentina zabrala region [[Misiones]] a část regionu [[Chaco (provincie)|Chaco]] mezi řekami [[Bermejo]] a [[Pilcomayo]]. Brazílie připojila získané území k provincii (později spolkový stát) Mato Grosso; po členěnírozčlenění Mato Grosso v roce 1979 patří dnes území k brazilskému spolkovému státu [[Mato Grosso do Sul]]. Poslední brazilská okupační vojska se stahovalastáhla ze zbytku Paraguaye až v roce [[1876]].
 
Válka stála všechny zúčastněné země více, než 2 miliony lidských životů a tím je v poměru k počtu obyvatel jednou z nejničivějších válek světových dějin. PoPodle odhadechodhadů byla paraguajská populace redukována z okoloasi 500 000 obyvatel redukována na asi 116 000{{chybí zdroj}}; zmnoho těch,přeživších kteříbylo přežili byli mnozí invalidníinvalidních a z mužské populace zůstal pouze zlomek. Paraguay byl dříve ekonomicky pokrokovýpokrokovým a silnýsilným státstátem, ale tentotohoto statusstavu se mu už nepodařilo dosáhnout až do dnešních dob.
V mírové smlouvě z [[20. červen|20. června]] [[1870]] musel Paraguay přenechat asi 144.000 km², přibližně 50 procent svého území Brazílii a Argentině. Argentina zabrala region Misiones a část regionu Chaco mezi řekami [[Bermejo]] a [[Pilcomayo]]. Brazílie připojila získané území k provincii (později spolkový stát) Mato Grosso; po členění Mato Grosso v roce 1979 patří dnes území k brazilskému spolkovému státu [[Mato Grosso do Sul]]. Poslední brazilská okupační vojska se stahovala ze zbytku Paraguaye až v roce [[1876]].
 
Válka stála všechny zúčastněné země více, než 2 miliony lidských životů a tím je v poměru k počtu obyvatel jednou z nejničivějších válek světových dějin. Po odhadech byla paraguajská populace z okolo 500 000 obyvatel redukována na asi 116 000; z těch, kteří přežili byli mnozí invalidní a z mužské populace zůstal pouze zlomek. Paraguay byl dříve ekonomicky pokrokový a silný stát, ale tento status se mu už nepodařilo dosáhnout až do dnešních dob.
 
== Paraguayská legie ==
Po vypuknutí války se členové ''Asociacion Paraguaye'' nacházející se ve vyhnanství formovaly do ''Legion Paraguaye''. VůdcovéVůdci legionářů bylybyli [[Juan Francisco Decoud]] a [[Fernando Iturburu]]. Až [[20. březen | 20. března]] [[1869]], krátce před koncem války, jim dovolil generál Emilio Mitre, bojovat jako vlastnísamostatná jednotku bojovatjednotka pod Paraguayskouparaguayskou vlajkou. Většina legionářů se vrátila po skončení války do Paraguaye a zajistila si vlivné pozice. Až do dnesDodnes jsou členové pocházející z Liberální strany označování jako legionáři, ačkoli členy legie bylo 23 zakládajících členů tehdejší strany [[Partido Colorado (Paraguay) | Colorado]] byli členy legie.
 
<gallery>