Judo na Letních olympijských hrách 1972: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění údaje trvání zápasu |
sytem turnaje |
||
Řádek 1:
'''Zápasy v judu na LOH v Mnichově''' probíhaly v hale Wrestling-Judo Hall v období 31. srpna - 9. září 1972.
==
Turnaje se zúčastnilo 154 judistů ze 46 zemí.<ref>Karel Procházka (1984), Olympijské hry od Athén 1896 po Moskvu 1980, Olympia Praha, str. 268</ref> Zápasilo se v šesti váhových kategoriích, do kterých se judisté nalosovali. Pavouk se následně rozdělil na dvě části. Vítězové obou části postupovali do finálového kola kde se utkali s vítězi oprav. Do oprav postupovali judisté, kteří v turnaji vypadli s jedním ze dvou vítězů pavouku. V první části finálového kole se určili držitelé bronzových medailí, kterými se stali poražení judisté. Druhá část finálového kola byla klasickým finále.
Podobný systém se na vrcholné akci aplikoval poprvé a naposledy. Důvodem jeho zrušení byl asi fakt, že každý den turnaje docházelo ve finále k opakovanému střetnutí judistů, kteří se v turnaji již utkali a vítězem zlaté medaile se nejednou stal judista, který první zápas v pavouku prohrál.
Judo se po osmi letech vrátilo na olympijské hry. Jasnými favority na vítězství byli Japonští judisté a v těžkých vahách nizozemský silák Ruska, který navazoval na úspěchy svého krajana [[Anton Geesink|Geesinka]]. Turnaj v Mnichově poprvé a naposledy nabídl možnost vítězství judistovi, který v turnaji prohrál svůj zápas.▼
==Průběh soutěží==
▲Judo se po osmi letech vrátilo na olympijské hry. Jasnými favority na vítězství byli Japonští judisté a v těžkých vahách nizozemský silák [[Wim Ruska|Ruska]], který navazoval na úspěchy svého krajana [[Anton Geesink|Geesinka]]
Průběh soutěží přinesl pouze jedno obrovské překvapení. Druhý den turnaje Gruzínský mladík v barvách Sovětského svazu [[Šota Čočišvili|Čočišvili]] vyřadil ve druhém kole dvojnásobného mistra světa z Japonska [[Fukio Sasahara|Sasaharu]]. Poprvé v historii tak Japonský judista prohrál v zápase čistou technikou. Do té doby japonští judisté prohráli pouze s Nizozemci jejichž judo bylo postaveno na vysoké fyzické/atletické připravenosti. Wim Ruska býval námořníkem a Anton Geesink měl proporce dnešní hvězdy [[Teddy Riner|Teddy Rinera]] z Francie.
Turnaje se účastnila i řada bojovníků, kteří judistické kimono (judogi) viděli poprvé v životě. Tato situace není neobvyklá ani dnes, ale tehdy se tzv. judoamatéři byli schopní dostat i do dalších kol. Příkladem může být mongolský reprezentant [[Bujadá Bachva|Bujadá]], který se teprve v den svého vystoupení učil zavazovat pásek od judogi. I s tímto hendikepem se dostal až do finále, kde nestačil na Japonského specialistu v ne-waza (boj na zemi). Na druhý den byl však tento mongolský reprezentant zbaven medaile pro pozitivní dopingový test. Do jaké míry se jednalo o obětního beránka pro propagaci tehdy nově zavádějící se metody kontroly dopingu se už asi nedozvíme. Přesným opakem těchto instinktivních bojovníků byli evropští judisté Francouzi, Němci. Bronzový medailista v kategorii lehkých vah [[Jean-Jacques Mounier|Mounier]] ukázal, že se medaile dá vybojovat i způsobem, že v turnaji nezaznamenáte ani jeden bod. Stačí vést boj takticky, v případě nouze se plazit po zemi a rozhodčí vás po uplynutí časové doby určí za vítěze
===Československá stopa===
| |||