Oghuzové: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 8 lety
m
typo
(přidán odkaz)
m (typo)
| populace = [[Sia|Sia-číňané]], [[Ting-lingové]], [[Siung-nuové]] →
| popplace = • [[Čína]] • [[Mongolsko]] • [[Rusko]] • [[Džungárie]] • [[Ťan-šan]] •<br />
• [[Střední Asie]] • [[Ukrajina]] • [[Balkán]] • [[Írán|Persie]] • [[Anatolie]] •<br /><ref group="pozn.">datumy jsou uvedené podle doložených zdrojů, ačkoli bychom se mohly taky domnívat že ve skutečnosti svazy Oguzů byly dotvořeny dřívědříve</ref>
| genealogy = Oguzové<br />
| region1 = 1.Mongolsko<br />2.Rusko<br />3.Čína
 
== Tradiční dělení konfederace Oguzů ==
V seznamech [[Mahmúd Kašgarský|Mahmúda Kašgarského]] (Mahmud al-Kāshgharī, 11 století) a zdrojechzdrojích [[Rašíd al-Din Hamadani|Rašíd al-Din Hamadaniho]] (14 století) byl ''Oguz'' později také turkický výraz pro „kmen“. Oguzští Turci se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: [[Boz-okové|Bozok'y]] – ''Sivé šípy'' a [[Üč-okové|Üčok'y]] – ''Tři šípy''.
 
* Podle '''''[[Oghuz-kagan|Oguz-kaganova]] [[epos|dastanu]]''''', známého taky pod názvem '''''[[Oghuz-name|Oguz-name]]''''',<ref>{{Cite book
 
=== Ujgurský kaganát ===
Před vytvořením [[Ujgurský kaganát|Druhého Ujgurského kaganátu]], vůdce Ujgurů '''''Bajan Čör''''' (v čínských zdrojechzdrojích známý jako kagan Mojan Čör), jež stál v čele Oguzů, nesl titul '''''tegina'''''. O něco později Oguzové nabrali na vážnosti vůči kaganátu. Tentokrát se jednalo o část z [[Najmani|8-Oguzů-Tatarů]] (Najmani). Mezi roky 747–750 si v Burgu a na břehu Selengy '''''[[Mojan Čör|Bajan Čör]]-tegin''''' podrobil Oguzy, kteří se připojili k [[Otuz-Oghuzové|30 Oguzům-Tatařům]]. Překročením Selengy Oguzové ustoupily.
Pozdější informace o osudu Oguzů v jejich rodné zemi nejsou dostatečné, ale je jisté že přesídlily západním směrem. Členové domorodého svazu Oguzů přesídlily ve velkém množství z Orchonské oblasti do okolí Talasu a poté k Syrdarji. Dialekt Oguzů se oddělil od východoturkického dialektu spřed devátého století, a do jedenáctého století jazyk Oguzů ze Syrdarje se liší od východoturkických jazyků v lexikonu a výslovnosti.<br />
 
=== Karachánové a islám ===
Někdy v tomto období přijali Oguzové islám a stali se spojenci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců ze Sogdiany. Oguzové společně s [[Ismáíl Sámání|Emírem Ismáílem Sámáním]] (892-907) bojují proti [[Karlukové|Karlukům]] ([[Karachánové]] 840/940-1212) {{#tag:ref|s kolapsem Ujgurského kaganátu v roce 840, se Karlukský chán prohlásil "právním panovníkem stepních zemí" jako "Legitimní nástupce" tureckých vládců, oprávněn na titul Kara-chán s hlavním centrem Kara-ordu (nebo Kuz-Ordu) poblíž Balasagunu, bývalého Türgešského hlavního centra. Karlukové položili základ pro vznik Kara-chánského státu (932-1212)|group=pozn.}} v [[Sedmiříčí|Žety-su]] a u [[Talas]]u {{#tag:ref|roku 893 [[Ismáíl Sámání]] dobyl hlavní město Karlukských Turků, Talas a přestavěl Nestoriánský kostel na mešitu. <ref>Renee Grousset, ''The Empire of the Steppes:A History of Central Asia'', Transl. Naomi Walford, (Rutgers University Press, 1991), 142. ISBN 081-35-1304-9, ISBN 978-0-81351-304-1</ref><ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, '''The Encyclopedia of Islam''', Vol. VIII, Ed. C.E.Bosworth, E.van Donzel, W.P.Heinrichs and G.Lecomte, (E.J.Brill, 1995), 1026.</ref> Ismailův syn Ahmad, vyslal dvě vojenské výpravy (911 a 912 - 913) do [[Sístán a Balúčistán|Sistánu]] ke znovu zavedení Sámánídské kontroly nad provinciemi u Kaspiku. <ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, 1027.</ref>|group=pozn.}}. Další tažení v roce 903 dále zabezpečilo Sámánídské hranice vůči karlukským nájezdům, a dovolilo muslimštím misionárům rozšířit své aktivity v regionu. Ve stejné době, [[Ahmad Sámání|Ahmadův]] (907-914, Ismailův syn) oguzský generál [[Simdžúr al-Dawati|Simdžúr]] přijal v [[Zaranž|Zarangu]] kapitulaci [[Al-Mu'addal|Al-Mu'addala]] {{#tag:ref|Al-Mu'addala byl Saffaridským vládcem Zarangu v roce 911.|group=pozn.}}. Simdžúr byl pak dosazen jako guvernér Sístánu. [[Chórezm]] na severu byl rozdělen, jižní část zůstala pod autonomíautonomií [[Afrigidi|Afrigidštích]] vládců {{#tag:ref|Afrigidi (305-995) byla domorodá Chórezmská, Íránská <ref>C.E. Bosworth, “The Ghaznavids” in History of Civilization: Central Asia in History of Civilizations of Central Asia, Volume IV: The Age of Achievement : A.D. 750 to the End of the Fifteenth Century : Part One : The Historical Social and Economic Setting/edited by M.S. Asimov and C.E. Bosworth. Delhi, Motilal Banarsidass, 1999, 485 pages. (Vol. IV, Pt. I). ISBN 81-208-1595-5. Excerpt from page 101: “The ancient Iranian kingdom of Khwarazm had been ruled until 995 by the old established line of Afrighids of Kath, but control subsequently passed to the new line of Khwarazm Shahs, the [[Ma'munids]] of Gurganj”</ref><ref name="BosworthIranica">[http://www.iranicaonline.org/articles/al-e-afrig-afrighid-dynasty-the-name-given-by-the-khwarazmian-scholar-abu-rayhan-biruni-to-the-dynasty-of-rulers-in ” ĀL-E AFRĪḠ” IN Encyclopedia Iranica by C.E.Bosworth]</ref><ref name="MuslimDynasties">Clifford Edmund Bosworth, The New Islamic Dynasties: A Chronological and Genealogical Manual, Columbia University, 1996.</ref> dynastie která vládla nad starověkým Královstvím Chórezm až do roku 995.|group=pozn.}}, zatímco severní část byla řízena Sámánidským úředníkem. Rok 940 je považován za konec kaganátu Karluků a jeho přímým pokračováním byla nasledná říše Karachánů.
 
V roce 950 zavedli „[[Oguzský jabguluk]]“ čili '''''„Oguzské knížectví“''''' {{#tag:ref|[[Staroturečtina|staroturecky]]: Devet Oguz , {{vjazyce|tr}}: Oguz Devleti čili ''„Oguzský stát“'', nebo „[[Oguzský jabguluk|Oguz Il]] “ čili '''''„Země Oguzů“'''''|group=pozn.}}, jež vytrvalo do roku 1040. Zakladatelem byl [[Kül Erkin|Kül Erkin-chán]] (950 - ????). Tvořily ho kmeny kočovné, polokočovné i částečně usedlé. Celkově se jednalo o 24 kmenů, rozdělených na dvě uskupení po 12 - Üčoky a váženější Bozoky.<ref name="Oguz"/> Rozhodující vliv měla kočovnická šlechta, vlastnící velká stáda. V čele byl [[jabgu]] ([[jabgu|džabgu]], možná obojí výslovnost), což ovšem v hierarchii kočovnických vládců není titul úplného suveréna. Trůn byl dědičný, přesto byl ale vládce volen celonárodním shromážděním. Jeho zástupcem byl [[kül-erkin]], následník měl titul [[inal]], armádě velel [[sübaši]]. Centrem říše byl [[Jangikent]] na dolním toku [[Syrdarja|Syr-darje]].
V roce 960 Oguzové a Sámánové porazili Karluky čili Karachány a také je přiměli přestoupit k islámu. Oguzové v té době obývali step v&nbsp;oblasti řek [[Sarysu]], [[Torgaj]] a Emba, na východě až k&nbsp;severním břehům jezera [[Balchaš]]. Zřejmě až v této době dochází k plné konsolidaci a dotvoření svazu.
 
Jedna část Oguzů, jenž do té doby bilabyla pod navládounadvládou [[Sámánovci|sámánovců]] v pozici otroka '''''(mamlúk)''''', převzala nad svými pány vládluvládu a založila [[Ghaznovská říše|Gaznovskou říši]] (963-1187).<ref group="pozn.">Tato rodina bilabyla časem persianizovánápersianizována.</ref> Za zakladatele dynastie Gaznovců se považuje [[Alp Tegin]], který byl také velitelem samánovské armády.<ref group="pozn.">Některé Turko-perské státy byly založené ve "Velkém Íránu“.</ref>
 
 
V roce 965 se Oguzové stali spojenci kyjevského knížete [[Svjatoslav I. Igorevič|Svjatoslava]] v boji proti [[Chazarská říše|Chazarům]] v Povolží. V roce 985 opět ve spojenectví s kyjevskámkyjevským knížetem Svjatoslavem porazili [[Volžské Bulharsko|Povolžské Bulhary]], což zvýšilo politickou moc [[Oguzský jabguluk|Oguzského státu]].<br />
V tomto období se jejich říše rozkládala od Povolží po střední tok Syr-darje a byla na vrcholu moci. Jejich severním sousedem byl mocný [[Kimäkové|kaganát Kimäků]], se kterým ale měli v této době přátelské styky. Jejich jižním sousedem bylo polo-nezávislé knížectví v Chórezmu, do roku 1002 spravované [[Símdžúrové|Símdžúrovskou dynastií]], což byly vojenští vůdcové a guvernéři původem z oguzských otroků '''''(mamlúk)''''' taktéž pod navládou sámánovců. Vzpoury vůči šlechtě se staly obzvláště silné v druhé polovině 10. století, během vlády [[Ali Jabgu|Ali Jabgu-chána]] (????-1040). Rozkol mezi vládnoucí větví Oguzů a OguzštímiOguzskými Seldžuky se ukázal být na újmu státu.
 
== Odkazy ==