Nízkonákladová letecká společnost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: možný spam |
|||
Řádek 1:
'''Nízkonákladová letecká společnost ''' (také '''low-cost''', levná letecká společnost) nabízí leteckou přepravu za nižší ceny než klasická [[letecká společnost]], protože výrazně omezila služby pro cestující a stlačila tak své náklady.
Položka odrážkového seznamu
== Charakteristika ==
„Low cost airlines, low-cost, nízkorozpočtové letecké společnosti, nízkonákladové letecké společnosti, nízkotarifové aerolinie, nízkonákladoví přepravci, low cost, low fare dopravci, no frills, nebo discount airlines. Všechny tyto názvy
Řádek 10 ⟶ 11:
Základní vlastnosti nízkonákladových dopravců
* absence prodejních míst, veškerý nákup, rezervace či změny v letence se dějí formou přímého prodeje přes internet či telefon (e-ticketing);
* minimální spolupráce s cestovními kancelářemi;
* absence globálního distribučního systému;
* dodatečné změny v rezervaci letenky („letíš nebo ztratíš“);
* čím více se blíží datum odletu, roste cena letenky;
* minimální předepsaný počet palubních průvodčí;
* zpoplatnění veškerých služeb nad rámec jízdného;
* bývá absence zábavného programu - videoprogram či audioprogram;
* minimální pohodlí - žádné polštáře ani přikrývky;
* knihování se provádí zároveň se zaplacením jízdného (bez zaplacení ihned většinou není rezervace letenky možná);
* vlastní věrnostní programy.
'''Flotila letadel'''
Letový park je důležitou strategií nízkonákladových společností. Prosperita společnosti spočívá i v účelovosti nákupu strojů, aby pro ně měli správné využití s ekonomickými úsporami. V případě zakoupení neúčelového stroje, společnosti se zvyšují náklady ve formě ceny paliva a servisu. Dopravce předem musí zvážit, kam bude s pořízenými letadly létat. Nejčastějšími používanými značkami letadel bývají Boeing 737 a Airbus 320. Většina dopravců zachovává stejného výrobce či typ letadla, což vede ke snížení nákladů na jejich údržbu.
'''Existence jediné třídy v letadle'''
Typickým rysem nízkorozpočtových dopravců je provozování pouze ekonomické třídy, jelikož business class a first class jsou proti jejich strategii. Navíc zajišťování servisu těchto nadstandardních tříd zvyšuje náklady na údržbu a personál. Taktéž snižuje kapacitu sedadel. Cílem není nabídnout komfort, ale co nejnižší cenu.
'''Maximální sedadlová kapacita'''
Sedadla jsou konfigurována těsně za sebou, aby místo v letadle bylo maximálně využito.
'''Libovolný výběr sedadla po příchodu na palubu a možnost vyžádaní seatingu'''
Většina nízkorozpočtových dopravců dává přednost libovolnému výběru sedadla po příchodu na palubu. Toto se děje z důvodů snížení personálních nákladů a možnost dalšího výdělku zakoupením služby přednostního nástupu do letadla „Priority Boarding“ či „Speed Boarding“. Přednostní nástup aneb „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. „Umožňuje, abyste byli mezi první skupinou cestujících, kteří nastoupí do letadla, a tím budete mít nejlepší možnost výběru místa k sezení.“
<http://www.easyjet.com/EN/Flying/speedyboarding.html>
U klasických pravidelných airlines je rezervace sedadla zdarma a většina z nich provádí 24 hodin před odletem tzv. pre-seating pro rodiny s dětmi, skupiny a cestující se zdravotním omezením a speciálními požadavky. Tato služba představuje pro dopravce nemalé náklady, avšak žádný zisk.
'''Není třeba klasické letenky a členství v IATA Clearing House'''
Nízkonákladoví dopravci zpravidla využívají svůj vlastní, na míru ušitý rezervační systém, a tím náklady na distribuci a změny letových dokladů snižují
na minimum. Nepotřebují k tomu žádný jiný subjekt.
Zatímco klasické airline využívají GDS (Global Distribution System) jako jsou např. Amadeus, Galileo, Sabre aj. a IATA organizace tzv. Clearing House, což je mezičlánek pro zúčtování letových dokladů mezi prodejcem letenek a dopravcem. GDS nejsou majetkem airline a ta platí za jejich využívání vysoké poplatky, což se nepřímo promítá do ceny letenky.
'''Spojení z bodu do bodu'''
Pro nízkorozpočtové letecké společnosti jsou typická jednoduchá spojení,
tzv. rotace mezi domácím letištěm a cílovou destinací bez návazných spojů. Systematicky tím snižují provozní i personální náklady, umožňují lepší operativnost letadel, snadnější dodržování letového řádu a zvyšují výnos z letových hodin. Zcela výjimečně létají do vzdálenějších destinací.
'''Spojení na krátké vzdálenosti'''
Nejsnadnější zisk je z krátkotraťových letů, kde nízkonákladové aerolinie nepotřebují drahou flotilu k provozování dálkových letů. U letů přes oceán se spotřeba paliva výrazně zvyšuje (prodloužení koridorů, klimatické podmínky).
'''Lety na sekundární letiště'''
Primární „majoritní“ letiště jsou ve většině případů pro nízkorozpočtové dopravce drahé, a proto častěji využívají sekundárních letišť, které lákají levnějšími letištními poplatky. Tato letiště jsou zpravidla vzdálenější od center měst. Zde se opět nachází další příležitost výdělku pro low cost, kdy cestující mají možnost rezervace pozemního transferu do středu metropole.
„Například Schönefeld pro Berlín, Hahn pro Frankfurt, Luton a Stansted
pro Londýn, Beauvais pro Paříž“. ( L. Bína, D. Šourek, Z. Žihla, 2004, s. 28)
'''Nepřímé lety a přípojové lety s ostatními dopravci'''
Jen výjimečně můžeme zakoupit low cost letenku s jeho návazným spojením
do další destinace či ve spolupráci s jiným dopravcem. Pro klienta je levnější
a pro nízkonákladového dopravce efektivnější letět bez přestupů, a tím se vyvarovat navýšení ceny letenky za tranzitní (přestupní) letiště, zvýšení spotřeby paliva, poplatků za handling a prodloužení cestovní doby při přestupu.
'''Tarifní struktura a podmínky jsou jednoduché a flexibilní'''
Pravidelné airlines tvoří svou cenovou politiku pomocí tarifů pro každý trh
a segment klientů. Pomocí nich airlines ovlivňují ceny letenek pro jednotlivé segmenty, kterými jsou business cesty, turistické cesty, skupiny a zahraniční místní trhy (cizinec si zakoupí letenku Varšava-Praha-Varšava za odlišnou cenu než Čech kupující si linku Praha-Varšava-Praha). „Normální tarify mohou být specifikovány jak pouze pro jednu cestu (One Way), tak pro cestu tam a zpět (Return Way). Cena leteckého jízdného pouze pro one way cestu není 50 % zpátečního tarifu, bývá většinou na úrovni 60-65 % ceny zpáteční letenky. Je to z toho důvodu, aby kombinace dvou jednosměrných cest nebyla levnější, než je publikované jízdné ze země počátku cesty.“
<http://www.amadeus-nmc.cz/site/skoleni/s_download/PDF_MinimumZZ.pdf>
Nízkonákladoví dopravci mají velice jednoduché tarify, zcela odlišné od tarifů klasických dopravců, a cenu jednosměrných letenek nijak nenavyšují.
'''Absence či minimální počet prodejních míst'''
Velkou úsporu představuje minimalizace či absence kamenných kanceláří. Náklady za pronájem prostor a personální síla jsou příliš drahé, aby si mohl dopravce dovolit nabízet své letenky za tak nízkou cenu. Přesto někteří dopravci občas provozují své kanceláře na domestikovaných letištích či GSA (Global Sales Agent) nebo využívají GDS (Global Distribution System).
'''Minimální spolupráce s cestovními kancelářemi, absence globálních distribučních systémů'''
Základní myšlenka low cost je prodávat s vlastním distribučním systémem a nenavyšovat náklady na distribuci služeb pomocí GDS. Avšak najdeme i výjimky nízkorozpočtových aerolinií, které GDS využívají. Značka GDS v překladu znamená globální distribuční sytém, který funguje právě na základě spolupráce s IATA (The International Air Transport Association, Mezinárodní asociace leteckých dopravců) a cestovními kancelářemi. GDS využívají například společnosti Smart Wings, Air Berlin, Condor a jiné.
'''Dodatečné změny v rezervaci letenky'''
Na rozdíl od pravidelných dopravců umožňuje drtivá většina discount airlines změnu jména za poplatek. Cestovní doklad klasických leteckých společností
je nepřenosný na jinou osobu. Změna termínu bývá běžná u obou dopravců obvykle
za poplatek.
'''Čím více se blíží datum odletu, roste cena letenky'''
U low cost dochází k nárůstu ceny letenky dle obsazenosti letadla, u pravidelných dle tarifu i obsazenosti.
'''Minimální předepsaný počet palubních průvodčí'''
Jelikož nízkorozpočtové společnosti business class nemívají, není třeba navyšovat počet palubních průvodčí. Avšak musí dodržet vždy minimální počet členů posádky dle bezpečnostních předpisů.
'''Veškeré služby nad rámec jsou zpoplatněny'''
Volitelnost služeb je základní filozofií všech nízkonákladových dopravců. Proto musíme očekávat zpoplatnění veškerých služeb nad rámec zakoupeného jízdného.
Nabízejí za poplatek široké spektrum služeb, kterými jsou:
* rezervace hotelu;
* pronájem vozu;
* cestovní pojištění;
* transfer z/na letiště;
* web check-in;
* počet a váha odbavených zavazadel;
* sportovní vybavení a nadměrná zavazadla;
* VIP salonek;
* přednostní nástup do letadla nebo seating;
* cestování s domácím mazlíčkem (pouze pes nebo kočka);
* nedoprovázené dítě;
* občerstvení na palubě;
* duty free.
'''Knihování se provádí zároveň se zaplacením jízdného'''
Po rezervaci letenky je nutné ihned provést platbu platební kartou, eventuálně bankovním převodem. Rezervace na další den či delší dobu není možná z důvodu stále měnící se ceny letenky a absence prodejních míst.
'''Vlastní věrnostní programy'''
Zpočátku nízkonákladové letecké společnosti neměly žádné věrnostní programy. Až postupem času je začaly vytvářet zejména hybridní nízkorozpočtové aerolinie,aby lépe konkurovaly bonusovým programům klasických leteckých dopravců tvořící aliance (SkyTeam, Oneworld, Star Aliance). Nejedná se o typické věrnostní programy zakládané více dopravci (aliancemi), ale o své vlastní - formou slevy z budoucího nákupu.
== Cestování s nízkonákladovými leteckými společnostmi ==
| |||