Poměrný volební systém: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Pugaj (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
tohle by nešlo: zdrojovat tento článek na Wikipedii kopií tohoto článku (!!) na nějakém freewebu, to by vážně nefungovalo.
Řádek 6:
V [[Česko|Česku]] se poměrný volební systém používá při volbách do [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]], a krajských a obecních zastupitelstev. Pro rozdělení mandátů se obvykle využívá [[D'Hondtova metoda]], která zvýhodňuje strany s velkým ziskem hlasů. [[Změna systému přidělování mandátů do PS PČR v roce 2000|Změna volebního systému]] do [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]] byla schválena v roce 2000. Hlavními prvky bylo zvýšení počtu volebních obvodů na 35 a zavedení modifikované D'Hondtovy metody pomocí tzv. [[Zdeněk Koudelka|Koudelka]] dělitele. Tuto změnu však následně zrušil Ústavní soud.
 
== Úplný poměrný systém <ref name="pcr">{{CitaceDoplňte elektronickézdroj}} monografie==
| příjmení =
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Poměrný systém - Poslanecká Sněmovna
| url = http://www.pcr.wbs.cz/Pomerny-system---Poslanecka-Snemovna.html
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu =
| vydavatel =
| místo =
| jazyk =
}}</ref> ==
Ve skutečných, úplných proporčních systémech se zástupci zvolených stran podílejí na vládě nebo jiných politických institucích právě v poměru hlasů dosažených ve volbách. Není tedy nutné tvořit [[koalice]], jak je zvykem v neúplných poměrných systémech vyžadující většinovou účast na vládě.
 
Řádek 27 ⟶ 14:
Výhodou je, že díky zastoupení více politických stran v orgánu kopíruje rozložení zájmů ve společnosti.
 
Nevýhodou tohoto volebního systému je fakt, že do zastupitelského orgánu se typicky dostane větší počet stran, což může vést k problémům při schvalování zákonů, při vládnutí a k politické nestabilitě. Za této situace se například může stát, že jediný poslanec nebo úzká skupina lidí, získávají mnohem větší politickou moc, než by jim příslušela v poměru k obdrženým hlasům.<ref{{Doplňte name="pcr" />zdroj}}
 
Tato nevýhoda se projevuje pouze v systémech, které mají stejné mechanismy vládnutí jako Česká republika.<ref{{Doplňte name="pcr" />zdroj}} Existují však systémy, které neznají ani žádnou procentuální hranici pro vstup do zastupitelstev a ve kterých například ani 15 politických stran v parlamentě není překážkou úspěšného fungování vlády. Jednotlivý poslanec totiž nemá na toto fungování žádný vliv.
 
== Související články ==
Řádek 38 ⟶ 25:
== Reference ==
* [[Zdeněk Koudelka]]: Změna volebního systému, [[Politologický časopis]] 1/2000, s. 90-95, {{ISSN|1211-3247}}
 
== Odkazy ==
<references/>
 
== Literatura ==