Moravské zemské barvy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Dvě verze zemských barev: dopl. podle Hlinomaze |
m →Dvě verze zemských barev: dopl |
||
Řádek 18:
Ke konečnému potvrzení červené a žluté/zlaté došlo ale až v roce 1915, kdy barvy uznal ministerský předseda na základě dekretu císaře Františka Josefa I. Toto rozhodnutí souviselo s celkovou úpravou státního znaku Rakouska-Uherska a bylo inspirováno snahami o centralizaci monarchie v době války.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 169-170.</ref> Podle studie I. Štarhy lze dojít k závěru, že i přes neoficiální užití zlaté barvy moravskými zemskými a stavovskými orgány po roce 1807 došlo k jejímu právnímu uznání až v roce 1915. Oficiálně byly zemské barvy Moravy do roku 1915 bílá, červená a modrá. Od roku 1915 potom žlutá, červený a modrá. Tato poslední úprava platila do roku 1920 respektive 1918.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 170.</ref>
[[Soubor:Czechoslovakia COA medium.svg|thumb|left|140px|Moravská orlice ve středním znaku Českoslovenka platném v letech 1918 až 1938.]]
V době [[Československá republika|Republiky Českolovenské]] došlo k právnímu návratu ke stříbrnočervené kombinaci barev moravské orlice také vzhledem k tomu, že žlutočervená barva byla spojena s německým fenoménem. Například žlutočervené šachování se objevilo na návrhu znaku tzv. Deutchösterreich v roce 1919 a později ho neúspěšně prosazovali němečtí okupanti do protektorátního znaku.<ref>''Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918'', s. 167. </ref>
Po celé 19. století tedy existovala na Moravě dvojkolejnost s ohledem na užití zemských barev. V souvislosti s užitím zemských barev mělo vliv nejenom zemské ale také národní hledisko. Obecně lze říci, že žlutočervený prapor, logicky odvozený od varianty moravského znaku z roku 1807 resp. 1838 a přijatý sněmem v roce 1848, byl oficiálně povolen úřady a pro podobnost s říšskými barvami měl také podporu, ale nikoliv výlučně, mezi německým obyvatelstvem Moravy. Naopak slovanské obyvatelstvo upředňostňovalo červeno-bílo-modrý prapor, který se odvozoval od starší formy moravského erbu. Později docházelo ke kompromisní kombinaci žluto-červené-modré.<ref>''Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918'', s. 168.</ref>
Proto se občas setkáváme s moravskými barvami v kombinaci žlutá, červená a modrá. Z heraldického hlediska jsou si však všechny tinktury rovnocenné, za polepšení se považovalo přidání symbolu na znak či erb, nikoliv změna tinktury. U zvířecí figury bylo navíc porušeno pravidlo o zvýraznění zbroje, která se kreslí jinou tinkturou, než figura.<ref>Havelka, J.: Erb a zemské barvy markrabství moravského. In: Komenský 8, 1880, s. 452.</ref>
| |||