Moravské zemské barvy: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Literatura: +ověřen Hlinomaz
m →‎Dvě verze zemských barev: dopl. podle Hlinomaze
Řádek 7:
Moravské zemské barvy bílá, červená a modrá vycházejí ze zemského znaku Moravy.<ref name="štarha165">{{Citace sborníku | příjmení = Štarha | jméno = Ivan | autor = Ivan Štarha | odkaz na autora = | titul = Moravské barvy a moravská zemská vlajka | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Chocholáč | jméno sestavitele = Bronislav | sestavitel = | příjmení sestavitele2 = Malíř | jméno sestavitele2 = Jiří | sestavitel2 = | sborník = Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice Moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci | odkaz na sborník = | vydavatel = Matice Moravska | odkaz na vydavatele = | místo = Brno | rok vydání = 2002 | isbn = 80-86488-07-1 | url = | kapitola = | strany = 165-170:165 | jazyk = česky}}Dále jen ''Moravské barvy a moravská zemská vlajka''.</ref><ref>Zákon č. 252/1920 Sb</ref> Hlavními barvami Moravy jsou barva štítu (modrá) a barvy heraldické figury (červená a bílá jsou barvami šachování orlice), přičemž bílá tu reprezentuje stříbrnou barvu kovu na znacích a erbech. <ref name="štarha165"></ref><ref>http://www.moravska-vlajka.eu/vitek.htm</ref><ref>Havelka, J.: Erb a zemské barvy markrabství moravského. In: Komenský 8, 1880, s. 452.</ref> Z právního hlediska bylo stříbrnočervené šachování (na modrém podkladu) v moravském znaku výslovně potvrzeno československým zákonem č. 252/1920 Sb.
 
Několikrát v historii se objevily snahy o uplatnění takzvaného povýšení stříbrné barvy na zlatou. Tento požadavek staví na privilegiu císaře [[Friedrich III.|Friedricha III.]] z roku 1462, kterým císař změnil stříbrnou barvu moravské orlice na zlatou v rámci jeho snahy o podřízení Moravy říši a oslabení jejího spojení s Korunou českou. Toto privilegium Friedricha III. nevstoupilo podle I. Štarhy v platnost, protože ho neuznal a nepotvrdil český král.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 166.</ref> M. Hlinomaz ale tvrdí, že zmíněné privilegium měl potrvdit v roce 1479 Matyáš Korvín z titulu českého krále a moravského markraběte. I nadále byla ale většinou užívána stříbrnočerveně šachovaná orlice.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Hlimomaz | jméno = Milan | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918 | periodikum = Paginae historiae. Sborník Národního archivu| odkaz na periodikum = | rok = 1995| měsíc = | ročník = | číslo = 3 | strany = 152-194:163 | url = http://www.nacr.cz/E-publ/paginae/fulltext/3_1995/ph_03_06.pdf | issn = 1211-9768}} Dále "Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918".</ref> Po roce 1628 ale habsburský panovník potvrdil v rámci ústavní reformy spojené s Obnoveným zřízením zemským privilegium Friedricha III. v rámci výčtu privilegii, které nejsou v rozporu s Obnoveným zřízením. Ani tato skutečnost ale neovlivnila podobu moravského znaku.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 167.</ref> Podle M. Hlinomaze se vedle sebe stále používaly obě formy barev a častěji je možné najít variantu stříbrnočervenou.<ref>"Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918", s. 164.</ref>
V roce 1807 došlo císařským dekretem k prvnímu oficiálnímu použití zlaté barvy na uniformách moravských stavů, kde se zmiňovala zlatá jako barva moravské orlice.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 165-166.</ref> V roce 1836 se na říšském znaku Rakouska objevila znovu verze stříbrnočervená.<ref name="hlinomaz166">''Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526 - 1918'', s. 166. </ref>
Následně v roce 1838 byla projednávána žádost moravských stavů o to, aby byla zlatá namísto stříbrné uvedená do říšského znaku v duchu privilegia Friedricha III. a císařského nařízení z roku 1807 týkajícího se stavovských uniforem. Tato žádost o nápravu zůstala ale bez větší odezvy až do 60. let 19. století. <ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 165-166.</ref> Přesto ale c.k. dvorní kancelář už v roce 1838 uznala platnost Friedrichova privilegia, čímž se měla otázka moravského znaku právně vyjasnit, jak uvádí M. Hlinomaz.<ref name="hlinomaz166"></ref>
V roce 1848 rozhodl moravský zemský sněm o tom, že zemskými barvami Moravy bude žlutá a červená. Jednání sněmu si obecně vysloužilo kritiku mezi českými nacionalisty, jejichž cílem bylo posílení jednoty zemí Koruny české, zatímco zemské sněmy dávaly přednost "''zemsky samosprávným hlediskům''".<ref name="hlinomaz166"></ref>
[[Soubor:Austria-Hungaria transparency.png|thumb|right|150px|Velký říšský znak Rakouska-Uherska platný v letech 1915-1918.]]
Postupný příklon ke zlaté barvě byl z hlediska vídeňského centra motivován národnostíminárodnostními problémy. V roce 1862 se objevila zpráva o tom, že při císařské návštěvě na Moravě bylo použití modro-bílo-červené barvy zemské vlajky Moravy přijato císařem a dvorem s nelibostí, protože šlo o "''prapor slovanské svobody''".<ref name="štarha168">''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 168.</ref> Nicméně snahy o nápravu (tedy nahrazení stříbrné za zlatou barvu) neměly ve Vídni nakonec odezvu".<ref name="štarha168"></ref> Výsledkem byla nepřehledná situace, která trvala de fakto do roku 1889 respektive 1915.
 
V roce 1889 ministr vnitra hrabě [[Eduard Taaffe]] povolil Moravě užití zlaté barvy, i přestože barva oficiálně nebyla změněna na říšském znaku. Následně se zlatá barva objevila také v novém erbovníku rakousko-uherské monarchie Gerharda Ströhla (1890).<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 169.</ref>