Moravské zemské barvy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Literatura: do šablon |
→Stručné informace: úpravy podle Štarhy a snaha o to vypíchnout o co tu historicky jde |
||
Řádek 3:
Často se zemskými barvami rozuměla jakákoliv výzdoba, obsahující barvy spojené se zemskými symboly: kokardy, girlandy, stuhy, fábory, tzv. fangle, květiny a svého času praporky pod střechami domů.<ref>Havelka, J.: Erb a zemské barvy markrabství moravského. In: Komenský 8, 1880, s. 452.</ref>
==
Moravské zemské barvy bílá, červená a modrá vycházejí ze zemského znaku Moravy.<ref name="štarha165">
Několikrát v historii se objevily snahy o uplatnění takzvaného povýšení stříbrné barvy na zlatou. Tento požadavek staví na privilegiu císaře [[Friedrich III.|Friedricha III.]] z roku 1462, kterým císař změnil stříbrnou barvu moravské orlice na zlatou v rámci jeho snahy o podřízení Moravy říši a oslabení jejího spojení s Korunou českou. Toto privilegium Friedricha III. nevstoupilo v platnost, protože ho neuznal a nepotvrdil český král.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 166.</ref> Po roce 1628 ale habsburský panovník potvrdil v rámci ústavní reformy spojené s Obnoveným zřízením zemským privilegium Friedricha III. v rámci výčtu privilegii, které nejsou v rozporu s Obnoveným zřízením. Ani tato skutečnost ale neovlivnila podobu moravského znaku.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 167.</ref>
▲Moravské zemské barvy bílá, červená a modrá vycházejí ze zemského znaku Moravy.<ref>ŠTARHA, Ivan. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Brno : Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-07-1. Kapitola I. Správa, právo, politická moc..., s. 165-170.</ref><ref>Zákon č. 252/1920 Sb</ref> Hlavními barvami Moravy jsou barva štítu (modrá) a barvy heraldické figury (červená a bílá jsou barvami šachování orlice), přičemž bílá tu reprezentuje stříbrnou barvu kovu na znacích a erbech. <ref>http://www.muni.cz/phil/research/publications/407549/?lang=cs</ref><ref>http://www.moravska-vlajka.eu/vitek.htm</ref><ref>Havelka, J.: Erb a zemské barvy markrabství moravského. In: Komenský 8, 1880, s. 452.</ref> Z právního hlediska bylo stříbrnočervené šachování (na modrém podkladu) v moravském znaku výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb.
V roce 1807 došlo císařským dekretem k prvnímu oficiálnímu použití zlaté barvy na uniformách moravských stavů, kde se zmiňovala zlatá jako barva moravské orlice.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 165-166.</ref>
Následně v roce 1838 byla projednávána žádost moravských stavů o to, aby byla zlatá namísto stříbrné uvedená do říšského znaku v duchu privilegia Friedricha III. a císařského nařízení z roku 1807 týkajícího se stavovských uniforem. Tato žádost zůstala ale bez větší odezvy až do 60 let 19. století. <ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 165-166.</ref>
[[Soubor:Austria-Hungaria transparency.png|thumb|right|150px|Velký říšský znak Rakouska-Uherska platný v letech 1915-1918.]]
Zdá se, že postupný příklon ke zlaté barvě byl z hlediska vídeňského centra motivován národnostími problémy. V roce 1862 se objevila zpráva o tom, že při císařské návštěvě na Moravě bylo použití modro-bílo-červené barvy zemské vlajky Moravy přijato císařem a dvorem s nelibostí, protože šlo o "''prapor slovanské svobody''".<ref name="štarha168">''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 168.</ref> Nicméně snahy o nápravu (tedy nahrazení stříbrné za zlatou barvu) neměly ve Vídni nakonec odezvu".<ref name="štarha168"></ref> Výsledkem byla nepřehledná situace, která trvala de fakto do roku 1889 respektive 1915.
V roce 1889 ministr vnitra hrabě [[Eduard Taaffe]] povolil Moravě užití zlaté barvy, i přestože barva oficiálně nebyla změněna na říšském znaku. Následně se zlatá barva objevila také v novém erbovníku rakousko-uherské monarchie Gerharda Ströhla (1890).<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 169.</ref>
Několikrát v historii byly snahy o uplatnění takzvaného povýšení stříbrné na zlatou. Proto se občas setkáváme s moravskými barvami v kombinaci žlutá, červená a modrá. Z heraldického hlediska jsou si však všechny tinktury rovnocenné, za polepšení se považovalo přidání symbolu na znak či erb, nikoliv změna tinktury. U zvířecí figury bylo navíc porušeno pravidlo o zvýraznění zbroje, která se kreslí jinou tinkturou, než figura.<ref>Havelka, J.: Erb a zemské barvy markrabství moravského. In: Komenský 8, 1880, s. 452.</ref> ▼
Ke konečnému potvrzení červené a žluté/zlaté došlo ale až v roce 1915, kdy barvy uznal ministerský předseda na základě dekretu císaře Františka Josefa I. Toto rozhodnutí souviselo s celkovou úpravou státního znaku Rakouska-Uherska a bylo inspirováno snahami o centralizaci monarchie v době války.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 169-170.</ref> Podle studie I. Štarhy lze dojít k závěru, že i přes neoficiální užití zlaté barvy moravskými zemskými a stavovskými orgány po roce 1807 došlo k jejímu právnímu uznání až v roce 1915. Oficiálně byly zemské barvy Moravy do roku 1915 bílá, červená a modrá. Od roku 1915 potom žlutá, červený a modrá. Tato poslední úprava platila do roku 1920 respektive 1918.<ref>''Moravské barvy a moravská zemská vlajka'', s. 170.</ref>
[[Soubor:Czechoslovakia COA medium.svg|thumb|left|140px|Moravská orlice ve středním znaku Českoslovenka platném v letech 1918 až 1938.]]
▲
Fakt, že barva štítu nemá ve výčtu oficiálních barev chybět potvrzují i základní pravidla heraldiky. "Na list vlajky se dostávají jen pruhy v barvách znaku. U heraldicky jednoduchých znaků se převádějí do pruhů všechny barvy, zatímco u znaků složitějších pouze barvy nejdůležitější. Nejvýznamnější pruh (horní vodorovný nebo první svislý) měl mít barvu figury, další pruh barvu štítu."<ref>http://books.google.co.uk/books/about/Vlajky_a_znaky_zem%C3%AD_sv%C4%9Bta.html?id=1j-oMQEACAAJ&redir_esc=y</ref>
| |||