Štarkov: Porovnání verzí

Zakladatelem hradu byl kolem roku [[1380]] [[Archleb z Kunštátu]] (či [[Archleb ze Stařechovic]]). Ten jej roku [[1384]] prodalpředal svému synu [[Erhart ze Skal|Erhardovi]] a bratru Janovi.

Po roce [[1415]] se Štarkov stal předmětem sporu mezi Erhardovou dcerou Žofkou, která se provdala za [[Jan Tovačovský z Cimburka|Jana Tovačovského z Cimburka]], a [[Kuna z Kunštátu a Lysic|Kunou z Kunštátu]] z [[Lysice (zámek)|lysické]] větve. Ten se neprávem zmocnil hradu. Po dlouhých sporech (roku [[1447]]) nakonec získávalazískala zákonná dědička Žofka Štarkov do svého vlastnictví. Za [[Husitství|husitských válek]] se zde schovával oddíl 500 [[Husité|husitů]], které odtud chtěl vypudit [[vévoda]] [[Albrecht II. Habsburský|Albrecht]], což se mu nepodařilo. Poté se Štarkov stal sídlem loupeživého [[Rytíř|rytíře]] [[Jan z Břežan|Jana z Břežan]]. V roce [[1448]] byl hrad [[Jan Tovačovský z Cimburka|Janem Tovačovským z Cimburka]] prodán pernštejnskému purkrabímu Vaňkovi. Jelikož se Vaněk přidal k loupeživým tlupám, byl Štarkov v roce [[1456]] vykoupen a pobořen. V roce [[1464]] se uvádí jako „zbořený hrad Skály“. V té době patřil hrad do [[Jimramov|jimramovského panství]], a tak byli jeho majiteli nejprve [[Pernštejnové]], dále [[Katharýni z Katharu|Katharýnové z Katharu]] a později [[Dubští z Třebomyslic]]. Hrad však nikdo neobnovil a tak postupně pustl.