Zdeněk Štěpánek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Literatura: +bibliogr.údaj |
→Stručný životopis: text rozdělen na kapitoly Mládí, V legiích, Meziválečné období a přidán text Po druhé světové válce |
||
Řádek 19:
{{Citát|Štěpánek byl herec mimořádného osobního kouzla. Nesl v sobě něco z démonismu a titanismu velkých romantických tragédů. Dovedl si vždy diváka k sobě bezpečně připoutat. Ne náhodou se říkávalo, že při hře "čaruje". | [[František Černý (divadelní historik)|František Černý]] <ref> [[František Černý (divadelní historik)|František Černý]]: ''Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci'', Mladá fronta, Praha, [[1978]], str. 222 </ref>}}
==
Už jeho děd [[Jan Nepomuk Štěpánek]] byl poměrně známý český divadelník, ředitel [[Stavovské divadlo|Stavovského divadla]] a divadelní [[autor]]. Své mamince se narodil předčasně po sedmi měsících [[těhotenství]] a jako zajímavost některé prameny uvádějí, že prý jej maminka „dopékala“ v troubě (namísto [[inkubátor]]u), aby vůbec přežil. Jeho tatínek byl po svém otci hudbymilovný a široce kulturně založený člověk. Mladý Zdeněk absolvoval hospodářskou školu, těsně před vypuknutím [[První světová válka|první světové války]] utekl k [[divadlo|divadlu]], kde zpočátku hrál v různých kočovných společnostech, nicméně již v roce [[1915]] dobrovolně narukoval do války.
== V legiích == Na [[Východní fronta 1914-1918|východní frontě]] upadl do ruského [[zajetí]], kde v [[zajatec]]kém táboře řídil táborové divadlo, nakonec přešel k [[československo|československým]] [[československé legie|legiím]] v [[Rusko|Rusku]], u československých legií působil jako [[herec]], [[režisér]] a [[scenárista]] [[Divadlo Československé armády na Rusi|Divadla Československé armády na Rusi]].<ref>{{Legionář|111851}}</ref> S českými legiemi se pak dlouhou cestou přes ruský [[Vladivostok]] (tzv. sibiřská nebo [[legionářská anabáze]]) dostal v roce [[1920]] zpět domů do nedávno vzniklého [[Československo|Československa]].
== Meziválečné období == Po válce krátce působil v divadle na [[Kladno|Kladně]], odkud pak přešel v roce [[1921]] do [[Praha|pražského]] [[Divadlo na Vinohradech|Divadla na Vinohradech]], od roku [[1934]] působil coby člen [[činohra|činohry]] [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze. Po válce působil také jako divadelní [[autor]], [[režisér]] a [[scenárista]], kdy psal a inscenoval zejména divadelní hry s [[legionář]]skou tematikou. Je také autorem hry ''[[Nezbedný bakalář (divadelní hra)|Nezbedný bakalář]]'' a spoluautorem filmového [[scénář]]e ke stejnojmennému [[film]]u, kde si zahrál hlavní postavu [[bakalář]]e Jana. == Po válce, 28. 6. [[1945]], začne disciplinární komise prověřovat osobu Zdeňka Štěpánka kvůli jeho činnosti za [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] <ref>Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 211, ISBN 80-86182-51-7. </ref>. Je obviněn z toho, že:
1) 18. 6. [[1942]] četl na manifestační schůzi Národní rady české rezoluci, v níž byl schválen nacistický okupační režim a tupen prezident [[Edvard Beneš]].
2) 10. 3. [[1943]] promluvil v Rudolfinu na večírku pořádaném [[K. H. Frank|K. H. Frankem]], kde Frankovi poděkoval za přijetí.
3) Při návštěvě [[Joseph Goebbels|Josepha Goebbelse]] v Praze ho uvítal ve [[Filmové studio Barrandov|filmových ateliérech na Barrandově]].
4) stýkal se s představiteli okupačního režimu.
5) Účinkoval na dobročinných představeních ve prospěch Německého červeného kříže.
6) Po premiéře ''Gygova prstenu'' obdržel od K. H. Franka koš s květinami a alkoholem.
Disciplinární komise vyloučí Zdeňka Štěpánka z jakéhokoliv vystupování na všech koncertních a divadelních scénách [[Československá republika|Československé republiky]] a předá ho Lidovému soudu <ref>Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 211, ISBN 80-86182-51-7. </ref>. Zdeněk Štěpánek měl během války mezi veřejností mimořádnou autoritu a právě toho se snažili [[nacisté]] využít <ref>Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 212 - 213, ISBN 80-86182-51-7. </ref>. Většiny údajných „zločinů“ se tak dopustil pod silným tlakem ze strany okupační moci. V poválečné atmosféře bylo jeho úsilí o obhajobu marné. Svého očištění dosáhl až po dalších dvou letech <ref>Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 214, ISBN 80-86182-51-7. </ref>.
Dlouhou dobu také působil ve hnutí [[svobodní zednáři|svobodných zednářů]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| |||