Zvyk: Porovnání verzí

O společenském významu zvyku svědčí téměř všude rozšířený institut zvykového práva: právo respektuje to, co je v dané společnosti obvyklé, dlouho zavedené a podobně. ''Longa consuetudo'' (dávný zvyk) je jeden ze základů práva už u [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] a [[Isidor ze Sevilly|Isidora ze Sevilly]]<ref>S. Meder, ''Ius non scriptum''. Tübingen: Mohr Siebeck 2009, str. 121nn.</ref><ref>A. Leisner, ''Kontinuität als Verfassungsprinzip''. Tübingen: Mohr Siebeck 2002, str. 131 nn.)</ref> I současné psané (formální) právo užívá pojmy jako "v daném místě [[obvyklá cena]]", "obvyklé podmínky" a podobně (viz [[úzus]]).