Roman I. Lakapenos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám diq:Romanos I
m napřímení odkazu
Řádek 11:
Nyní se tak mohl plně věnovat bulharskému problému. Prý se měl před Konstantinopolí osobně sejít s [[car]]em, který zřejmě očekával podporu arabské flotily. K největším Romanovým úspěchům patří mírová smlouva se Simeonem z roku [[926]], ve které ovšem musel uznat Simeonovy titulární nároky. Simeon od té doby užíval titulu ''basileus Římanů a Bulharů''. Po Simeonově smrti v roce [[927]] uzavřel jeho syn Petr s Byzancí mírovou smlouvu a oženil se s Marií Lakapenou, dcerou Romanova syna Christofora, čímž bylo mírové soužití obou států utvrzeno. Nárok na titul basilea mu však na rozdíl od jeho otce zůstal odepřen. Různými vzájemnými kompromisy se tak Romanovi podařilo eliminovat bulharskou hrozbu.
Vojevůdce [[Ioannes Kurkuas]] pocházející z Arménie dokázal na východních hranicích dobýt v letech [[931]]/[[934]] emirát [[Melitene]]. Byzantská říše tím rozšířila svou moc až k řece [[Tigris]]. [[Gruzie|Gruzínský]] kníže [[Ašot]] se zavázal podporovat Byzanc, čímž se Arménie a Gruzie vymanili z arabského tlaku. [[Rusko|Ruský]] útok na [[Bospor]] v roce [[941]] byl díky použití [[Řecký oheň|řeckého ohně]] odražen. Po druhém útoku v roce [[942]] uzavřel [[Kyjevská Rus|kyjevský]] kníže [[Igor (Kyjevská Rus)|Igor]] s Byzancí mírovou smlouvu, jak je zdokumentováno v [[Něstor|Nestorově letopise]]. Kurkuas zatím na východě pokračoval ve svém velkolepém tažení. V roce [[943]] dobyl města [[Dara]], [[Amida]], Martyropolis a [[Nisibis]] a v roce [[944]] přinutil obyvatele [[EdessaŞanlıurfa|Edessy]], aby mu vydali [[Mandylion]] – údajně lidskou rukou nestvořený obraz [[Ježíš Kristus|Krista]], který pak byl přenesen do Konstantinopole.
 
Po smrti Christofora v roce [[931]] Roman zřejmě rezignoval na snahu o založení dynastie. Romanovi ostatní zhýralí synové Stefanos a Konstantin se s tím však nechtěli smířit. Nejprve dosáhli odvolání generála Kurkua a když v roce [[944]] císař zveřejnil svůj [[závěť|testament]], ve kterém zabezpečoval vládu pro Konstantina VII., podnikli státní převrat a přinutili svého otce přijmout mnišskou kutnu. [[Leon Grammatikos]] v tom viděl božský trest pro Romana. Lid si však vynutil Konstantina, kterého Lakapenové nejprve akceptovali jako svého spolucísaře. Konstantinova manželka, císařovna Helena, však brzy dosáhla zatčení svých bratrů. Konstantinovi VII. se tak konečně otevřela možnost vlastní nikým neomezované vlády. Roman zemřel v klášteře Proti 15. června 948 a byl pohřben vedle své ženy Theodory v klášteře Myrelaion. Jeho nemanželský syn Basileios měl sehrát významnou roli po smrti [[Jan I. Tzimiskes|Jana I. Tzimiska]] v roce [[975]], když dopomohl mladému [[Basileios II. Bulgaroktonos|Basileiovi II.]], vnukovi Konstantina VII., k trůnu.