Alexios I. Komnenos: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám diq:Aleksios I
m napřímení odkazu
Řádek 78:
 
[[Soubor:Carte de la premiere croisade.jpg|thumb|upright=1.15|Mapa první křížové výpravy]]
Vznik samostatných křižáckých států v Levantě, především v [[EdessaŞanlıurfa|Edesse]] a Antiochii, Alexia silně rozladil, neboť křižáci tím porušili dohodu uzavřenou v Konstantinopoli. Alexiovým obzvláště zarputilým protivníkem mezi křižáky byl [[Bohemund z Tarentu]], jenž zamýšlel založit na Východě mocný normanský stát. V roce [[1100]] se Alexiovi zdánlivě naskytla příležitost k ovládnutí Antiochie, když Bohemund při výpravě proti městu Melitene ([[Malatya]]) upadl do danišmendovského zajetí. Bohemundův synovec [[Tankred Galilejský|Tankred]] se ovšem ustavil správcem [[Antiochijské knížectví|antiochijského knížectví]] po dobu strýcovy nepřítomnosti a pokračoval v jeho agresivní politice. Císařské loďstvo, pomáhající křižákům při jejich první výpravě, dobylo v roce 1098 syrskou [[Latakie|Latakii]] a několik [[Kilíkie|kilických]] měst. Tankred se roku [[1102]] Latakie zmocnil a odejmul Alexiovi i Kilíkii. Nedlouho poté byl Bohemund vykoupen ze zajetí, nicméně v roce [[1104]] byl Seldžuky rozhodně poražen v [[Bitva u Harranu|bitvě u Harranu]], jižně od Edessy. Byzantinci navíc znovu obsadili Latakii a vypudili Normany z Kilíkie. Tyto nezdary přiměly Bohemunda k odplutí do Evropy, kde chtěl nabrat posily nikoli k boji proti muslimům, nýbrž proti Alexiovi.
 
Po návratu do Itálie se Bohemund odebral do Říma, aby přesvědčil papeže [[Paschalis II.|Paschalise II.]] o nutnosti podniknutí výpravy proti byzantské říši, čímž se ještě více prohloubila trhlina ve vztazích mezi Východem a Západem. S papežovou podporou shromáždil nové početné vojsko tvořené hlavně rytíři z Francie a Itálie. V říjnu [[1107]] se pak Bohemund vylodil u Avlony ([[Vlorë]]) v Epiru a krátce nato zahájil obléhání Dyrrhachia, po jehož dobytí se podobně jako jeho otec chystal vytáhnout na Konstantinopol. Alexiovo loďstvo společně s Benátčany však přerušilo Bohemundovo spojení s Itálií a dopravilo čerstvé síly do sevřeného města. Bohemund téměř celý rok obléhal Dyrrhachium, ovšem nedostatek zásob a nemoci šířící se jeho ležením rozložily jeho vojsko. Alexios se obezřetně vyhýbal svedení otevřené bitvy, což Bohemunda přinutilo zahájit vyjednávání. V září [[1108]] byla uzavřena [[smlouva z Devolu]], podle níž se Bohemund stal císařovým [[vazal]]em a Antiochie byla učiněna císařským [[Léno|lénem]]. Bohemundovy dalekosáhlé plány byly tímto ujednáním definitivně zmařeny. Potupený normanský válečník se na Východ již nikdy nevrátil a o tři roky později v Apulii zemřel. Tankred, který byl [[regent]]em v Antiochii, se odmítl řídit podmínkami smlouvy, jelikož neměl v úmyslu odevzdat město Alexiovi. Místo toho si s pomocí pisánského loďstva znovu podmanil Latakii a také [[Mopsuestie|Mopsuestii]] v Kilíkii. Alexios chtěl v roce [[1111]] uspořádat novou vojenskou expedici do severní Sýrie, od čehož ho ale jeho rádcové odvrátili. Císař se proto snažil Tankreda izolovat alespoň diplomatickými prostředky a za tímto účelem se pokusil zajistit si podporu jeruzalémského krále [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduina I.]] a papeže Paschalise II. Svrchovanost nad Antiochií si ale Byzantinci dokázali vynutit teprve v roce [[1137]].