Podpůrné náznaky je možné hledat v přírodě. Známým příkladem je třeba role [[dimetylsulfid]]u při vznikání deště: tuto sloučeninu vytvářejí některé mořské bakterie pro udržení snesitelného osmotického tlaku na svých membránách. Když zahynou, dostává se do atmosféry a tam její molekuly fungují jako významná kondenzační jádra pro páru: vznikají mraky a déšť, který může spláchnout ze země do moře další živiny nebo změnit teplotu vody.
Biolog [[Jaroslav Flegr]] se ve své monografii Evoluční biologie vyjádřil k i k hypotéze Gaia. Silnou variantu, tedy pohled na Zemi jako superorganizmus, odmítá jako nepravděpodobnou. Uvádí, že jeden izolovaný superorganizmus by nebyl vystaven [[Selekce|selekčním]] tlakům, které by vedly k tomu, že se nějakým způsobem zvýhodní existence účelných [[homeostáza|homeostatických]] mechanizmů. Dále poukazuje na to, že takový systém by byl nestabilní, protože by byli zvýhodněnizvýhodněné organizmy na homeostáze se nepodílející. Díky tomu by se takoví ''"parazité"'' mohli více množit a nakonec by vytlačili ''"altruisticky"'' se chovající organizmy, tedy vlastní nositele homeostázy. Flegr sám pokládá tuto variantu dokonce za poněkud nebezpečnou, protože může svádět k představě, že ekosystém se s lidskými zásahy může dříve či později vyrovnat. Slabou variantu, tedy předpoklad, že [[Geologie|geologické]] a [[Biologie|biologické]] cykly jsou navzájem silně a úzce propojeny, čili že živé organizmy významným způsobem ovlivňují vlastnosti Země, pokládá naopak za hypotézu, v jejíž prospěch hovoří řada exaktních dat.<ref name="Flegr2005">{{Citace monografie
