Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 225 bajtů ,  před 6 lety
→‎Dialog z hlediska lingvistiky: pravopis, doplnění fakt , přepis
 
== Dialog z hlediska lingvistiky ==
Analýza dialogu není samostatnou vědní disciplínou, nýbrž odvětvím [[lingvistika|lingvistiky]], kterému je věnován řádný význam. Předchůdci analýzy dialogu bylybyli ruští vědci [[Lev Petrovič Jakubinský]] a [[Michail Michajlovič Bachtin]], kteří se poprvé pokusili o vymezení přístupů k výzkumu dialogu. Jakubinský ve své stati ''O dialogičeskoj reči'' (1923) uvedl, že významdialogickou dialogické komunikacekomunikaci lze považovat za původní. Monolog je podle něj tedy sekundární struktura, přirozenouvycházející formousvými lidskéhokořeny dorozumíváníz principů dialogu. Bachtin zase vymezil pojmydůležitý pojem ''Já-ostatní'' (poznání sebe sama, přes vztah k jiným lidem, s pomocí dialogu). Mimo jiné se Bachtinpo věnovalcelou dialogudobu literárníchsvé postav.vědecké Mezipráce české předchůdce analýzyvěnoval dialogu patřil literární estetik a literární teoretik [[Jan Mukařovský]]. Mukařovský se pokusil o typologii dialogu a rozlišil tak pojmy „dialog osobní“literárnímu, „dialoglépe předmětný“ a „dialog konverzační“. První projekt, zaměřený na analýzuřečeno dialogu vzniklliterárních v Německém Freiburgupostav. Němečtí vědci [[H.steger]],[[G.Schank]] a [[J.Schwitalla]] vypracovali typologii komunikačních událostí a každodenní dialogy se snažili typizovat podle těchto událostí. Velkou pozornost analýze dialogu věnuje Mezinárodní společnost pro analýzu dialogu, jakožto sdružení, které pořádá pravidelné konference.
 
Mezi české předchůdce analýzy dialogu patřil literární estetik a literární teoretik [[Jan Mukařovský]]. Mukařovský se pokusil o typologii dialogu a rozlišil pojmy „dialog osobní“, „dialog předmětný“ a „dialog konverzační“. Osobní dialog nabízí často dichotomie typu já-ty, vzniká v kontextu intimnějším než dialog předmětný, vede také častěji ke sporům (střetům mezi vysilatelem a příjemcem informace). Předmětný, neboli situační, dialog je pak spíše neosobním typem sdílení, často se vyskytujícím v prostředí pracovním. Dialog konverzační, tedy KONVERZACI, vyděluje jako specifický typ a ve svém díle mu přisuzuje popis "kulturní výboj". Jedná se o mluvení pro zábavu, bez vážnější motivace.
Existuje celá řada odvětví, které spadají do analýzy dialogu. Jedním z takových odvětví je tzv. [[konverzační analýza]]. [[Konverzace|Konverzační]] analýza se opírá o výzkum každodenních běžných dialogů lidí s pomocí audiovizuálních nahrávek. Podobná analýza proběhne následně, nikoliv předběžně. Je zde důležité vypozorovat sociální, psychologické a hlavně lingvistické jevy v řeči lidí a vyvodit z nich objektivní analýzu. Proto je důležité použít kvalitní techniku (magnetofony, mikrofony, kamery, atp.) pro detailní zkoumání všech způsobu lidských projevů a zákonitostí dialogu – verbální i neverbální vyjadřování, [[intonace]], [[gesto|gesta]], [[zpětná vazba]] (reakce na vyjádření), pauzy v řeči, skákání do řeči, zdůrazňování či prodlužování [[výslovnost|výslovnosti]], problémy ve vyjadřování (např. [[koktání]], nesouvislá řeč opilého), atd. Konverzační analýza se zabývá především problematikou mechanizmu střídání mluvčích během dialogu, organizací [[replika|replik]] a odpovědí, postupům ke změnám témat v rozhovoru, nebo vzájemné působení [[verbální komunikace|verbálních]] i [[neverbální komunikace|neverbálních]] prostředků komunikace. Jako první se konverzační analýzou zabývali američtí vědci E. Schegloff, H. Sacks a G. Jeffersonová, z německých vědců pak W. Kallmeyer.
 
Jeden z prvních a nejvýznamnějších projektů, zaměřených na analýzu dialogu, mapujeme na území Německa, konkrétně ve městě Freiburgu. Vědci [[H.Steger]],[[G.Schank]] a [[J.Schwitalla]] vypracovali popis principů komunikačních událostí. Zabývali se také otázkami stereotypizace, předpokládatelnosti naplnění dialogickým akcí, snažili se o jakousi typizaci. Analýze dialogu je aktuálně zasvěcena činnost Mezinárodní společnosti pro analýzu dialogu, jakožto sdružení, které pořádá pravidelné konference.
Dalším odvětvím analýzy dialogu je [[analýza diskurzu]]. Analýza [[diskurz|diskurzu]] se zabývá systémem uspořádání dialogu, klasifikací jednotek [[interakce]] v dialogu a jejich logickou návazností, především také samotnou hierarchií a posloupností dialogu. Zakladateli analýzy diskurzu se stali britští vědci M. Coulthard a J. Sinclair. Dovedli klasifikovat jednotlivé jednotky dialogu na příkladné vyučovací hodině: „Act“ (neboli řečový akt), „Move“ (replika), „Exchange“ (střídání replik: podnět, reakce a potvrzení), „Transaction“ (rozsáhlejší střídání replik) a „Lesson“ (konkrétní typ dialogu, kdy je vyučující v roli mluvčího a studenti v roli posluchačů). Autoři této analýzy se později začali věnovat i jiným prostředím pro dialog než je škola. V samotném výzkumu školních dialogu vypracovali přesnou typologii jednotek dialogu a jejich [[lexikální význam|lexikální]] a [[gramatický význam|gramatické]] významy.
 
Existuje celá řada odvětví, které spadají do analýzy dialogu. Jedním z takových odvětvínich je tzv. [[konverzační analýza]]. [[Konverzace|Konverzační]] analýzaOpírá se opírá o výzkum každodenních běžných dialogů lidí s pomocí audiovizuálních nahrávek. Podobná analýza proběhne následněhovorů, nikolivtedy předběžně. Je zde důležité vypozorovatmluvených sociálnítextů, psychologickékteré azaznamenává hlavněza lingvisticképomoci jevymoderní v řeči lidí a vyvodit z nich objektivní analýzutechniky. ProtoNásledně jedochází důležiték použítpřepisům kvalitnía technikuanalýze (magnetofony,komunikačních mikrofony, kamery, atpakcí.) pro detailníZkoumají zkoumání všechse způsobunejrůznější lidskýchrysy projevů a zákonitostí dialogu – verbální i neverbální vyjadřování, [[intonace]], [[gesto|gesta]], [[zpětná vazba]] (reakce na vyjádření), pauzy v řeči, skákánípřerušování dotoku řečikomunikace, zdůrazňování či prodlužováníspecifika [[výslovnost|výslovnosti]], problémyfyziologické ve vyjadřováníšumy (např. [[koktání]], nesouvislá řeč opilého), atd. Konverzační analýzaanalýzu sezajímá zabývánapříklad předevšími problematikouorganizace mechanizmua střídání mluvčích během dialogu, organizacínáplň [[replika|replik]] a odpovědí, postupůmtematické ke změnám tématzměny v rozhovoru,hovoru neboa vzájemnéjejich působenípříčiny [[verbálnía komunikace|verbálních]]následky i [[neverbální komunikace|neverbálních]] prostředků komunikaceatd. Jako první se konverzační analýzou zabývali američtí vědci E. Schegloff, H. Sacks a G. Jeffersonová, z německých vědců pak W. Kallmeyer.
Analýza dialogu spadá i do [[antropolingvistika|antropolingvistiky]] a [[etnolingvistika|etnolingvistiky]]. Kdy se zkoumají zvukové a neverbální aspekty dialogu. Tato analýza pozoruje reakce na podněty, které nebyly výslovně řečeny, avšak posluchači z těchto podnětů mohou vyvodit přesnou v jejich představě zpětnou vazbu. Vědci, kteří se zabývají touto analýzou zkoumají především nejrůznější dialogy v exotických jazycích a v exotických prostředích, nebo zkoumají dorozumívání nositelů odlišných jazyků a odlišných kultur či národností.<ref>Hoffmannová – Müllerová, ''Kapitoly o dialogu''. Praha 1994, str. 7-11</ref>
 
Dalším odvětvím analýzy dialogu je [[analýza diskurzu]]. Analýza [[diskurz|diskurzu]] se zabývá systémem uspořádání dialogu, klasifikací jednotek [[interakce]] v dialogu a jejich logickou návazností, především také samotnou hierarchií a posloupností dialogu. Zakladateli analýzy diskurzu se stali britští vědci M. Coulthard a J. Sinclair. DovedliNejprve klasifikovatstanovili jednotlivéprincipy jednotkydialogického dialoguprůběhu nau příkladnétypu vyučovací''vyčovací hodině:hodina „Act“ve (neboli řečový akt)škole'', „Move“posléze (replika),svou „Exchange“pozornost (střídánípřesunuli replik:i podnět, reakce a potvrzení), „Transaction“ (rozsáhlejší střídání replik) a „Lesson“ (konkrétní typ dialogu, kdy je vyučující v roli mluvčího a studenti vdo rolimimoškolního posluchačů)prostředí. AutořiU tétodialogických analýzyakcí seve pozdějiškolním začaliprostředí věnovatdokázali iale jinýmrozpracovat prostředím pro dialog než je škola. V samotném výzkumu školních dialogu vypracovali přesnouprecizní typologii jednotek dialogu a stanovit jejich [[lexikální význam|lexikální]] a [[gramatický význam|gramatické]] významy.
 
Do oblasti analýzy dialogu patří i pomezní lingvistické disciplíny jako [[antropolingvistika]] a [[etnolingvistika]]. Tyto směry se zaměřují především na specifické zvukové a další neverbální vlastnosti dialogů. Výzkum je často prováděn v prostředí tzv. exotickém, případně na materiálu podobně charakterizovatelných jazyků. Roli hraje také etnicita mluvčích, interkulturní rozdíly apod. <ref>Hoffmannová – Müllerová, ''Kapitoly o dialogu''. Praha 1994, str. 7-11</ref>
 
== Odkazy ==
77

editací