Konverzační maximy: Porovnání verzí

'''Konverzační maximy''' jsou pravidla, jak úspěšně komunikovat (někdy bývajíse označovánaoznačují i jako komunikační maximy). V roce 1975 je sepsal a pojmenoval ve své stati ''Logic and Conversation'' filozof [[Herbert Paul Grice]] (1913-1988).

Komunikace mezi mluvčím a adresátem je obecně řízena tzv. ''kooperačním principem'' (cooperative principle – CP) a důležité jsou i konverzačními maximy. Grice se ve své stati nesnažil i definici a nastolení praktických rad pro použití, spíše principy a výskyt konverzačním maxim jednoduše popsal. Nelze však zastírat, že v době rozvoji komunikačních tréninků se právě konverzační maximy používají prakticky a účelově při zaškolování na téma efektivní komunikace.

Kooperační princip je způsob jakjakým komunikujeme, tedy jak volíme obsah a formu sdělované skutečnosti. I přes dodržování komunikačních zásad bychom měli, podle situace a kontextu, volit odpovídající formu předání informace. Například, jinak budeme vyprávět historku přátelům, a v odlišné verzi ji sdělíme svému nadřízenému či jinému sociálně výše postavenému adresátovi.

VPři jazycekomunikaci přitom používáme spoustu verbálníchverbální, nonverbálníchnonverbální i paraverbálníchparaverbální prostředkůprostředky. ZVerbálními verbálníchprostředky prostředkůmíníme užívámeslovní zdvořilostní fráze (například: děkujivyjádření, prosím,neverbální sreprezentuje dovolením, promiňte), oslovení, volíme tykání či vykání podle situace. Mezi nonverbální prostředky patřínapříklad [[gesto|gestikulace]], [[mimika]], [[proxemika]]., Aparaverbální kpak paraverbálním řadíme intonaci aintonace, tón hlasu...

Kooperační princip je důsledek pragmatického přístupu k jazyku (více viz [[pragmatika]]). Je předmětem zkoumání pragmalingvistiky, ale také příbuzných disciplín (sociolingvistika, psycholingvistika a mnohé další).

Slovo ''maxima'' si můžeme vysvětlit jako pravidlo, model chovnání či zásadu. V českém překladu má slovo ženský i mužský rod (pak používáme výraz maxim).

Co se sdělované skutečnosti týče, neměliNeměli bychom ani přehánět, ani nebýt příliš struční. Obvykle při popisování zkušeností či zážitků řekneme pouze klíčové informace. Nebudeme zabíhat do podrobností.

Z tohototéto maximamaximy vychází média při sdělování aktuálních zpráv. Informaci jako takové se nevěnují podrobně, spíše objasní vztah informace k posluchačům/divákům, což znamená nakolik nás daná informace ovlivní, co si z toho můžeme vyvodit. V případě nedodržení principů přiměřené kvantity sdělení hovoříme o asymetrii sdělení.

Při popisu události bychom se měli držet hlavní myšlenky a "podstatnosti" sdělení - tedy důležitosti sdělení pro adresáta.

Britský lingvista [[Geoffrey Leech]] (1936) ve své práci ''Principles of Pragmatics'' doplnil maximy o následující: taktu, velkorysosti, souhlasu, skromnosti, shody a souladu. Pracuje přitom s jaksi ekonomickým pojetím maxim - definuje, co má mluvčí minimalizovat a maximalizovat. Nejdůležitější je pro něj přitom strategie minimalizační (čeho dělat méně, čeho se vyvarovat).