Žebravé řády: Porovnání verzí

Žebravé řády kladou důraz na asketický způsob života, chudobu, odříkání, ale také na službu bližním, a to jak hmotnou (provozování špitálů – Milosrdní bratři)<ref name="BUB356363"/>, tak duševní (vyučování), a duchovní (pastorace, misie). Přiklání se k podobě apoštolského života tzv. [[Vita apostolica]]. Významná je i činnost kazatelská, např. [[Dominikáni|Dominikánům]] se říkalo bratři Kazatelé, pro působení [[Svatý Dominik|Svatého Dominika]] a jeho kázání proti herezi [[kataři|katarů]] a [[albigenští|albigenských]] na jihu Francie. <ref name="LAWs250"/>

 

Zřeknutí se majetku a spoléhání se na žebrotu, jako na obživu, znamenalo odtržení se od jednoho z nejzákladnějších principů tradičního [[Křesťanské mnišství|monasticismu]]. Kázání a poskytování duchovní péče byl [[Raison d´être]] žebravých mnichů. Jasně dokazovali, že angažovaný křesťan dokáže žít ve světě lidí, ale přesto do něj nepatřit. Již nebylo třeba unikat z lidského světa a uzavírat se do odlehlých klášterů. Jediné, bez čeho se nebylo možné obejít, bylo, aby se káli a žili ve shodě s [[Evangelium|evangeliem]].

Nezbytným předpokladem této misijní činnosti, bylo zřeknutí se veškerého majetku a s ním přicházející pohyblivost oproti mnichům, kteří byli vázáni k domu, v němž složili své sliby. Konzervativnější protivníci nazývali tyto mnichy ''gyrovagi'' – potulní – např.[[Benedikt z Nursie| svatý Benedikt]] k nim choval nejhlubší opovržení. Takovíto mniši však měli volnost pohybu a mohli putovat od kláštera ke klášteru, z provincie do provincie, za účelem kázání čí studia, podle toho co jim předepsali jejich představení.<ref name="LAWs235"/>