[[File:Iatros.jpg|thumb|Lékař odebírá pacientovi krev, asi 480–470 př. n. l.]]
'''Pouštění píčežilou''' je odebrání určitého množství pacientovy [[krev|krve]] za účelem léčby nebo prevence [[nemoc|onemocnění]]. Pouštění žilou bylo založeno na starověké lékařské teorii, podle které krev s dalšími tekutinami tvořila systém [[čtyři základní tělesné šťávy|čtyř základních tělesných šťáv]], jejichž rovnováha byla podmínkou zdraví. Pouštění žilou bylo běžnou součástí lékařské praxe od starověku až do konce 19. století. Dnešní lékařská praxe tuto techniku již opustila a používá ji jen v několika velmi specifických situacích. V době, kdy neexistovaly žádné léky na [[hypertenze|hypertenzi]], mohlo pouštění žilou někdy působit příznivě tím, že dočasně snížilo [[krevní tlak]] (snížením krevního objemu). Vzhledem k tomu, že hypertenze je velmi často bez příznaků, a proto ji nelze bez moderních metod diagnostikovat, byl tento efekt ovšem neúmyslný. V naprosté většině případů toto pouštění krve pacientům naopak škodilo.
