Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 604 bajtů ,  před 6 lety
bez shrnutí editace
# případně se jimi i nechat přesvědčit.
Zejména tato poslední podmínka je náročná a vyžaduje od všech účastníků odvahu nechat si vlastní názor zpochybnit. Proto se jako dialog označuje jen takový rozhovor, při němž jsou tyto podmínky splněny. Naopak třeba “mlžení“, snaha ovlivnit partnery jinými prostředky, překřikování nebo skákání do řeči tyto podmínky porušují a rozhovor zůstává několika monology, takže nemůže nic přinést.
 
== Typy dialogů ==
Existuje několik typů dialogů. Základní odborné typologie dialogů jsou:
1. Typy dialogů podle charakteristických vlastností.
Můžeme rozlišit dialogy podle počtů účastníků, cíle dialogu, existují také rozdíly mezi soukromými či veřejnými, řízenými či spontánní dialogy. Pokud jde o dialog dvou osob, pak se jedná o tzv. ''face to face'' komunikaci. Zde dochází k střídání pozic [[mluvčí|mluvčího]] a posluchače. Avšak jeden z dvou účastníků podobného dialogu může být buď pasivní, nebo naopak v dialogu dominovat (zaleží na jeho intelektuálních či fyzických schopnostech). V rozhovoru více jak tří osob může dojít k dočasnému přerušení poslechu jednoho z účastníků rozhovoru a dialogy se začnou křížit (dochází k více dialogům najednou). Dialogy řízené (předem domluvené na tématu a pravomocích konkrétních účastníků) jsou nejčastěji účelové (cílené). – Mají za cíl dojít ke konkrétním závěrům. Spontánní dialogy mají nejčastěji neurčité cíle a formují se na základě vznikajících situací. U veřejných či soukromých dialogů záleží na tom, pro koho je dialog určen. – Zdali bude důvěrný, nebo určený pro velký okruh posluchačů. Příkladem veřejného dialogu je televizní rozhovor představitelů dvou různých politických stran.
 
2. Typy dialogů podle situací
Dialogy v pracovním prostředí, mimopracovní rozhovory, rozhovory při nakupování, rozhovory při poskytování služeb, rozhovory v extrémních situacích, atd.
 
== Historie ==
50

editací