Námořní války starověku: Porovnání verzí

V době kdy faraón [[Ramesse III.]] svedl svou vítěznou bitvu s [[Mořské národy|Mořskými národy]], národy východního [[Středomoří]] již vyvinuly skutečné válečné lodě schopné plavby na otevřeném moři. Již ve [[14. století př. n. l.|čtrnáctém století př. n. l.]] začalo být běžné [[pirátství]], ať už jako forma boje, anebo pro získání kořisti, které provozovali jak jednotlivci, tak celé říše. [[Flotila|Flotily]] [[pirát]]ů blokovaly přístavy, parazitovaly na obchodu a kromě toho pořádaly nájezdy na území poblíž pobřeží s cílem získat [[Otrokářství|otrok]]y a různé druhy zboží. Fénická města, jako byl [[Berytos]], [[Tyros]] a [[Sidón]], která měla k dispozici prosperující přístavy, investovala značné sumy do bojových prostředků, nutných pro výstavbu vlastního loďstva. Tyto lodě jednoznačně dokázaly plout po moři. Na rozdíl od pozdějších vikingských lodí se jednotlivé plaňky obšívky [[Trup lodi|trupu]] nepřekrývaly. Místo toho byly jednotlivé části trupu spojeny dohromady pomocí drážek a [[čep]]ů – jako při výrobě nábytku, přičemž do každého spoje byl vložen spojovací [[kolík]].<ref name="hroch25">{{Citace monografie | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 80,126 |}}</ref> Loď vyrobená tímto způsobem měla značně lepší vlastnosti při plavbě po moři a byla také velice vodotěsná. Lodě byly stavěné z lehkého [[materiál]]u (přednostně jedlového dřeva) a tím bylo docíleno jejich velké rychlosti. Tato plavidla, která připomínala spíše závodní lodě než námořní koráby, neměla skoro žádný úložný prostor. Tyto lodě měly obdélníkovou plachtu a samozřejmě [[veslo|vesla]].<ref name="hroch25">{{Citace monografie | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 80,126 |}}</ref> Stožár byl většinou jednoduchý, a pokud nebyl používán, byl umístěn ve stojanu na zádi. Tyto vlastnosti byly běžné pro válečné lodě používané po celém starověkém světě. Plavidla, která plula do boje, měla zřídka zásoby jídla a vody na delší dobu než jeden [[den]]. [[Kapitán lodi|Kapitáni]], kteří počítali s bojem dokonce zanechávali na břehu stožáry a plachty: prostor na lodích byl pro posádku na palubě značně stísněný a kromě toho zde bylo vzhledem k přítomnosti plachet a lanoví stále značné riziko vzniku požáru v případě, kdy nepřítel vrhal zápalné nádoby (obal s hořící pryskyřicí)…