Heliogabalus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.3) (Robot: Měním ro:Elagabalus→ro:Eliogabal |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 41:
Nový panovník nebyl nicméně ochoten akceptovat mínění senátu ani zájmy a zvyklosti vedoucích římských kruhů – místo toho necitlivě prosazoval syrské obyčeje, ačkoli sám vyrostl v Římě. Oblékal se do orientálního kněžského oděvu místo do [[Tóga|tógy]], což pobuřovalo veřejnost. V roce [[219]] se oženil s urozenou Římankou [[Iulia Paula|Iulií Cornelií Paulou]], ale již v příštím roce ji zase zapudil.<ref>Cassius Dio 80, 9, 1 a 3.</ref> Pak si vzal za ženu [[Vestálka|vestálku]] [[Aquilia Severa|Iulii Aquilii Severu]],<ref>Cassius Dio 80, 9, 3n.</ref> krok, který se rovnal provokaci; za to byl ve městě obvykle [[trest smrti]]. Na naléhání babičky vestálku v roce [[221]] opustil a oženil se s [[Annia Faustina|Annií Faustinou]], již koncem roku se však vrátil ke své původní ženě.<ref>Herodianos 5, 6, 2.</ref>
Hotové pozdvižení způsobilo protežování [[vozataj]]e jménem [[Hieroklés]], někdejšího [[Otrokářství|otrok]]a z [[Kárie]], s nímž císař udržoval [[Sexuální styk|sexuální styky]], a chtěl mu prý dokonce udělit titul ''caesara''. Nejpozději v okamžiku, kdy se k tomu přidala i snaha učinit z ''Élá-gabála'' hlavní říšské božstvo,<ref>Herodianos 5, 3–8.</ref> začalo Heliogabalovo počínání ohrožovat postavení celé dynastie. Zasáhla tedy Iulia Maesa a donutila císaře, aby adoptoval syna její druhé dcery, Iulie Mamaey, tj. svého vlastního bratrance – ten byl jako [[Alexander Severus]] [[26. červen|26. června]] [[221]] ustanoven ''caesarem'' a de facto designován za následníka.<ref>Cassius Dio 80, 17, 2; Herodianos 5, 7, 1nn.</ref>
Tento krok chápal Heliogabalus jako ohrožení vlastních pozic, neboť Alexander byl oblíben u veřejnosti i u vojska. Pokoušel se marně svého spoluvládce sesadit, popř. zavraždit,<ref>[[Historia Augusta]], ''Vita Heliog.'' 13–15; 16, 1.</ref> krize se postupně vyhrocovala. Heliogabalova situace se stala beznadějnou ve chvíli, kdy ztratil oporu v armádě. Dne [[11. březen|11. března]] [[222]] se vojáci vzbouřili, zabili císaře i s Iulií Soaemias a jeho tělo hodili do [[Tiber]]y.<ref>Cassius Dio 80, 20, 2; Herodianos 5, 8, 6nn.</ref> Senát nato vyhlásil nad mrtvým [[damnatio memoriae]] a uznal za nového vládce Alexandra. Tím se podařilo zajistit kontinuitu dynastie.
| |||