Dějiny Rakouska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Externí odkazy: Wikizdroje
m napřímení 2 odkazů
Řádek 5:
Frankové v této oblasti ustavili [[Východní marka|Východní marku]] (po rozdělení franské říše se stala součástí [[východofranská říše|východofranské říše]]), jež však po celou 1. polovinu [[10. století]] byla vydána v plen [[Maďaři|Maďarům]], které dokázal porazit až král [[Ota I. Veliký|Ota I.]] roku [[955]]. Jeho nástupce [[Ota II.]] pak Východní marku roku [[976]] reorganizoval a svěřil ji [[Leopold I. Babenberský|Leopoldovi I. Babenberskému]].
 
[[Babenberkové]] se zprvu museli ještě vypořádávat s Maďary, po uklidnění východní hranice se však mohli na přelomu [[11. století|11.]] a [[12. století]] zapojit do [[boj o investituru|boje o investituru]], zpravidla na [[papež]]ově straně, a později do mocenského zápasu mezi [[Štaufové|Štaufy]] a [[Welfové|Welfy]]. Roku [[1156]] obdržel [[Jindřich II. Babenberský|Jindřich II. Jasomirgott]] ''[[privilegium minus]]'', kterým císař povýšil rakouskou marku na [[rakouské vévodství]] a dědičnou držbu tohoto území v mužské i ženské linii udělil právě Babenberkům. Roku [[1192]] pak Babenberkové získali vládu také nad [[štýrské vévodství|štýrským vévodstvím]]. Babenberkové se stále více zapojovali do říšské politiky a účastnili se například [[křížové výpravy|křížových výprav]]. Agresivnější politikou na počátku [[13. století]] si však Babenberkové znepřátelili své bavorské, české i uherské sousedy.
 
Když roku [[1246]] rod Babenberků vymřel, nastal o jejich dědictví boj. Dočasně získal vládu v rakouském, štýrském i korutanském vévodství [[Přemysl Otakar II.]], od roku [[1273]] se však císaři [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfovi I. Habsburskému]] dařilo českého krále z rakouských zemí vytlačovat, až jej nakonec zcela porazil roku [[1278]] v [[bitva na Moravském poli|bitvě na Moravském poli]], čímž babenberské dědictví definitivně získali [[Habsburkové]].
Řádek 114:
[[Soubor:Beethovenplatz 14.JPG|thumb|left|Jezuitské akademické gymnázium ve Vídni založené roku 1553]]
 
Na svém území Ferdinand I. založil instituce, jež měly centralizovat politickou správu ([[tajná rada]], [[dvorská rada vojenská|dvorská rada]]), diplomacii ([[dvorská kancelář]]) a finance ([[dvorská komora]]), přičemž zcela se tyto instituce Ferdinandovi podařilo prosadit jen v rakouských zemích.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 223–225.</ref> Války s osmanskou říší přinesly velké finanční zatížení, a když Ferdinand požádal české stavy o pomoc proti [[protestantstvíProtestantismus|protestantským]] říšským knížatům ve [[Šmalkaldská válka|šmalkaldské válce]] (1546–1547), vypuklo proti němu [[Stavovský odboj roku 1547|české stavovské povstání]]. Habsburské vítězství nad říšskými protestanty a porážka českých stavů, stejně jako mírová smlouva se sultánem roku [[1547]] znamenala posílení Ferdinandovy pozice. Protestantismus ve vlastní zemi sice Ferdinand I. mocenskými prostředky potlačit nemohl, podporoval však například [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitskou]] protireformaci.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 231–237.</ref>
 
=== Stoleté rozdělení habsburské monarchie (1564–1665) ===