Jízdní vojsko starověku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m -neexistující soubor |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 7:
Zatímco se na koních jezdilo do bitev již od nejranějšího období, prvními nám známými jízdními vojenskými silami byly válečné vozy. K prvnímu ověřenému použití válečných vozů došlo v [[Mezopotámie|Mezopotámii]], kde [[sumer]]ské vyobrazení z roku okolo [[2500 př. n. l.]] znázorňuje válečníky jezdící na bojových vozech. Byla to těžká vozidla s dlouhým úzkým trupem a vysokými předními boky. Vozataj seděl před bojovníkem, který vrhal [[oštěp]]y umístěné v [[toulec|toulcích]] připevněných k bokům vozu. Čtyři pevná kotoučová kola byla vyrobena ze tří částí spojených dohromady. K pravděpodobně pevným osám byla kola připevněna dlouhými válci, takže se kola mohla otáčet nezávisle na sobě. Vzhledem k tomu, že se přední osa nemohla otáčet, existovalo při otáčení ve vysoké rychlosti patrně značné nebezpečí převrhnutí. Používaly se však také dvoukolové prostředky, které měly lepší manévrovací schopnost než vozy čtyřkolové. Ty však byly schopny pojmout pouze jednoho muže, a proto byly patrně používány především pro předávání zpráv a dopravu [[důstojník]]ů.<ref name="hroch25">{{Citace monografie | jméno=Simon | příjmení=Anglim | titul= Bojové techniky starověkého světa|vydavatel=Deus | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 80,126 |}}</ref>
[[Soubor:Standard of Ur - War.jpg|thumb|left|Sumerský válečný panel]]
Bojové vozy byly taženy čtyřspřežím buď oslů, nebo kříženců oslů s [[onager]]y; koně byli v té době na [[Blízký
Vozy vlastnil [[stát]], jenž je bojovníkům vydával před cestou do bitvy, po které musely být opět vráceny. Sumerský městský stát [[Umma]] měl k dispozici jednotku složenou ze 60 vozů a další města měla přibližně srovnatelné síly. Vozy byly v mnoha případech obsazovány členy královské rodiny. Avšak tyto vozy byly v celku pomalé a nemotorné, takže se od jejich používání upustilo. Vůz, který bylo možné použít, musel byl lehčí, s větším počtem tažných zvířat a lepšími řídícími vlastnostmi. Takovéto vozy se začaly používat někdy kolem sedmnáctého století př. n. l.. Tyto vozy byly rychlé, lehké a unesly dva [[muž]]e. Bojový vůz se v té době stal válečnou zbraní, která začala dominovat bojovým prostředkům v pozdní době bronzové.<ref>{{Citace monografie | jméno=Vojtěch | příjmení=Zamarovský | titul= Za tajemstvím říše Chetitů|vydavatel=Perfekt a. s. | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany= 147, 146 |}}</ref>
Řádek 21:
== Vzestup jízdy ==
S pádem říše Chetitů a oslabení [[Egypt]]a kolem roku [[1200 př. n. l.]] začalo období nákladných jednotek válečných vozů ustupovat nové formě jednotek využívající koní - [[jízda|jízdě]]. Tento proces však trval celá staletí. Nejranější zobrazení asyrského jezdce pochází z doby panování krále [[Aššurnasirpal II.|Aššurnasirpala II.]] ([[883 př. n. l.|883]]-[[859 př. n. l.]]). V této době se prakticky jednalo o skupinu bojovníků z válečného vozu jedoucích ale na koni. [[Lučištník]] střílel z luku, zatímco jeho společník držel opratě obou koní a [[štít]]. Muži seděli na hřbetě zvířat, bez sedla, bosi a přidržovali se zdviženými koleny. Jezdci neměli žádné brnění kromě přilby. Muži na [[Blízký
|