Starověká římská pěchota: Porovnání verzí

Římská [[pěchota]] prošla dalšími změnami a reformami během druhé [[punské války]] (tyto změny, ale nějak zvlášť podobu římské armády nezměnily). Příčinou těchto změn byl nedostatek vhodných [[voják]]ů, kteří by bránili Řím.<ref name="anglim43"/> Po katastrofální [[bitva u Kann|porážce u Kann]] ([[216 př. n. l.]]) byli do římského vojska povoláváni k vojsku rolníci a dokonce i otroci. Od roku [[392 př. n. l.]] dostávali pěšáci pravidelný plat, což byl první krok k profesionální armádě<ref name="anglim43">Anglim, str 43.</ref>. Římská pěchota byla stále složena z [[domobrana|milice]], i když už měla řadu prvků profesionální armády. Od každého odvedence se očekávalo, že si opatří vlastní [[zbroj]] a že bude sloužit po dobu 16 let (v době války až 20). Hlavní taktickou formací té doby byla [[římská legie|legie]]. Legie čítala 4200 až 5000 mužů.<ref name="anglim43"/> Byla rozdělena do [[centurie|centurii]] po 80–100 mužích a dvě centurie tvořily jeden [[manipul]].<ref name="anglim43"/> Většina pěšáků tvořila takzvanou těžkou pěchotu. V římské armádě sloužili i příslušníci lehkých jednotek a jízdy, ale bylo jich tak málo, že byli považováni za zbytečné (nedostatek jízdy a lehké pěchoty se plně projevil v bitvě u Kann).<ref name="anglim43"/> Každý římskyřímský pěšák používal k ochraně štít [[scutum]] a byl vybaven párem [[oštěp]]ů zvaných [[pilum]].<ref name="anglim43"/> Scutum bylo vyrobeno z vrstveného [[dřevo|dřeva]], bylo pokryto látkou či kůží a bylo nejspíše keltského původu. Štít se držel za jednoduchou rukojeť umístěnou za středovou puklicí. Scutum se o hodně víc hodilo k boji s mečem a k vrhání oštěpem než řecký štít [[hoplon]].<ref name="anglim43"/> Velkou většinou pěšáků bylo využíváno [[kroužkové brnění]] a příležitostně [[pancíř]]. Helmy byly stále kopiemi keltských a řeckých kusů. Nejpoužívanější bylo helma [[montefortino]], která byla vylepšenou verzí keltské [[helmice]]. Pila byla dvojího druhu - silná a slabá. Když se protivník přiblížil, všichni legionáři vrhli svá pila a vyrazili do útoku (velice účinná taktika). Každé pilum bylo vybaveno zpětnými háčky, aby si protivník nemohl oštěp vytáhnout z těla či štítu.<ref name="anglim43"/> Pokud oštěp zasáhl protivníka, byl většinou vyřazen z boje. Pokud zasáhl štít, jeho tíha byla taková, že byl nepoužitelný. Hlavní zbraní legionářů byl však stále meč [[gladius]]. Během druhé punské války byl používán takzvaný gladius hispaniensis, který vyráběli zbrojíři v [[Hispánie|Hispánii]]. Tento meč byl z vynikajícího železa (v Hispánii se těžilo nejlepší železo v Evropě) a jeho ostří bylo nevídané. Tento meč se používal hlavně k bodání (což bylo daleko účinnější než sekání). Délka tohoto meče byla přibližně 50 [[centimetr]]ů.<ref name="anglim43"/>