Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 69 bajtů ,  před 6 lety
bez shrnutí editace
Analýza dialogu není samostatnou vědní disciplínou, nýbrž odvětvím [[lingvistika|lingvistiky]], kterému je věnován řádný význam. Předchůdci analýzy dialogu byly ruští vědci [[Lev Petrovič Jakubinský]] a [[Michail Michajlovič Bachtin]], kteří se poprvé pokusili o vymezení přístupů k výzkumu dialogu. Jakubinský ve své stati ''O dialogičeskoj reči'' (1923) uvedl, že význam dialogické komunikace lze považovat za původní, přirozenou formou lidského dorozumívání. Bachtin vymezil pojmy ''Já-ostatní'' (poznání sebe sama, přes vztah k jiným lidem, s pomocí dialogu). Mimo jiné se Bachtin věnoval dialogu literárních postav. Mezi české předchůdce analýzy dialogu patřil literární estetik a literární teoretik [[Jan Mukařovský]]. Mukařovský se pokusil o typologii dialogu a rozlišil tak pojmy „dialog osobní“, „dialog předmětný“ a „dialog konverzační“. První projekt, zaměřený na analýzu dialogu vznikl v Německém Freiburgu. Němečtí vědci [[H.steger]],[[G.Schank]] a [[J.Schwitall]] vypracovali typologii komunikačních událostí a každodenní dialogy se snažili typizovat podle těchto událostí. Velkou pozornost analýze dialogu věnuje Mezinárodní společnost pro analýzu dialogu, jakožto sdružení, které pořádá pravidelné konference.
 
Existuje celá řada odvětví, které spadají do analýzy dialogu. Jedním z takových odvětví je tzv. [[konverzační analýza]]. [[Konverzace|Konverzační]] analýza se opírá o výzkum každodenních běžných dialogů lidí s pomocí audiovizuálních nahrávek. Podobná analýza proběhne následně, nikoliv předběžně. Je zde důležité vypozorovat sociální, psychologické a hlavně lingvistické jevy v řeči lidí a vyvodit z nich objektivní analýzu. Proto je důležité použít kvalitní techniku (magnetofony, mikrofony, kamery, atp.) pro detailní zkoumání všech způsobu lidských projevů a zákonitostí dialogu – verbální i neverbální vyjadřování, [[intonace]], [[gesto|gesta]], [[zpětná vazba]] (reakce na vyjádření), pauzy v řeči, skákání do řeči, zdůrazňování či prodlužování [[výslovnost|výslovnosti]], problémy ve vyjadřování (např. [[koktání]], nesouvislá řeč opilého), atd. Konverzační analýza se zabývá především problematikou mechanizmu střídání mluvčích během dialogu, organizací [[replika|replik]] a odpovědí, postupům ke změnám témat v rozhovoru, nebo vzájemné působení [[verbální komunikace|verbálních]] i [[neverbální komunikace|neverbálních]] prostředků komunikace. Jako první se konverzační analýzou zabývali američtí vědci E. Schegloff, H. Sacks a G. Jeffersonová, z německých vědců pak W. Kallmeyer.
 
Dalším odvětvím analýzy dialogu je [[analýza diskurzu]]. Analýza diskurzu se zabývá systémem uspořádání dialogu, klasifikací jednotek [[interakce]] v dialogu a jejich logickou návazností, především také samotnou hierarchií a posloupností dialogu. Zakladateli analýzy diskurzu se stali britští vědci M. Coulthard a J. Sinclair. Dovedli klasifikovat jednotlivé jednotky dialogu na příkladné vyučovací hodině: „Act“ (neboli řečový akt), „Move“ (replika), „Exchange“ (střídání replik: podnět, reakce a potvrzení), „Transaction“ (rozsáhlejší střídání replik) a „Lesson“ (konkrétní typ dialogu, kdy je vyučující v roli mluvčího a studenti v roli posluchačů). Autoři této analýzy se později začali věnovat i jiným prostředím pro dialog než je škola. V samotném výzkumu školních dialogu vypracovali přesnou typologii jednotek dialogu a jejich [[lexikální význam|lexikální]] a [[gramatický význam|gramatické]] významy.
50

editací