Dialog: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 29:
Existuje celá řada odvětví, které spadají do analýzy dialogu. Jedním z takových odvětví je tzv. [[konverzační analýza]]. Konverzační analýza se opírá o výzkum každodenních běžných dialogů lidí s pomocí audiovizuálních nahrávek. Podobná analýza proběhne následně, nikoliv předběžně. Je zde důležité vypozorovat sociální, psychologické a hlavně lingvistické jevy v řeči lidí a vyvodit z nich objektivní analýzu. Proto je důležité použít kvalitní techniku (magnetofony, mikrofony, kamery, atp.) pro detailní zkoumání všech způsobu lidských projevů a zákonitostí dialogu – verbální i neverbální vyjadřování, [[intonace]], [[gesto|gesta]], [[zpětná vazba]] (reakce na vyjádření), pauzy v řeči, skákání do řeči, zdůrazňování či prodlužování [[výslovnost|výslovnosti]], problémy ve vyjadřování (např. [[koktání]], nesouvislá řeč opilého), atd. Konverzační analýza se zabývá především problematikou mechanizmu střídání mluvčích během dialogu, organizací [[replika|replik]] a odpovědí, postupům ke změnám témat v rozhovoru, nebo vzájemné působení verbálních i neverbálních prostředků komunikace. Jako první se konverzační analýzou zabývali američtí vědci E. Schegloff, H. Sacks a G. Jeffersonová, z německých vědců pak W. Kallmeyer.
Dalším odvětvím analýzy dialogu je [[analýza diskurzu]]. Analýza diskurzu se zabývá systémem uspořádání dialogu, klasifikací jednotek [[interakce]] v dialogu a jejich logickou návazností, především také samotnou hierarchií a posloupností dialogu. Zakladateli analýzy diskurzu se stali britští vědci M. Coulthard a J. Sinclair. Dovedli klasifikovat jednotlivé jednotky dialogu na příkladné vyučovací hodině: „Act“ (neboli řečový akt), „Move“ (replika), „Exchange“ (střídání replik: podnět, reakce a potvrzení), „Transaction“ (rozsáhlejší střídání replik) a „Lesson“ (konkrétní typ dialogu, kdy je vyučující v roli mluvčího a studenti v roli posluchačů). Autoři této analýzy se později začali věnovat i jiným prostředím pro dialog než je škola. V samotném výzkumu školních dialogu vypracovali přesnou typologii jednotek dialogu a jejich [[lexikální
Analýza dialogu spadá i do [[antropolingvistika|antropolingvistiky]] a [[etnolingvistika|etnolingvistiky]]. Kdy se zkoumají zvukové a neverbální aspekty dialogu. Tato analýza pozoruje reakce na podněty, které nebyly výslovně řečeny, avšak posluchači z těchto podnětů mohou vyvodit přesnou v jejich představě zpětnou vazbu. Vědci, kteří se zabývají touto analýzou zkoumají především nejrůznější dialogy v exotických jazycích a v exotických prostředích, nebo zkoumají dorozumívání nositelů odlišných jazyků a odlišných kultur či národností.<ref>Hoffmannová – Müllerová, ''Kapitoly o dialogu''. Praha 1994, str. 7-11</ref>
| |||