Oghuzové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
konečně, oprava odkaů |
→Karachánové a islám: oprava odkazu |
||
Řádek 264:
=== Karachánové a islám ===
Někdy v tomto období přijali Oguzové islám a stali se spojenci středoasijské muslimské dynastie Sámánovců ze Sogdiany. Oguzové společně s [[Ismáíl Sámání|Emírem Ismáílem Sámáním]] (892-907) bojují proti [[Karlukové|Karlukům]] ([[Karachánové]] 840/940-1212) {{#tag:ref|s kolapsem Ujgurského kaganátu v roce 840, se Karlukský chán prohlásil "právním panovníkem stepních zemí" jako "Legitimní nástupce" tureckých vládců, oprávněn na titul Kara-chán s hlavním centrem Kara-ordu (nebo Kuz-Ordu) poblíž Balasagunu, bývalého Türgešského hlavního centra. Karlukové položili základ pro vznik Kara-chánského státu (932-1212)|group=pozn.}} v [[Sedmiříčí|Žety-su]] a u [[Talas]]u {{#tag:ref|roku 893 [[Ismáíl Sámání]] dobyl hlavní město Karlukských Turků, Talas a přestavěl Nestoriánský kostel na mešitu. <ref>Renee Grousset, ''The Empire of the Steppes:A History of Central Asia'', Transl. Naomi Walford, (Rutgers University Press, 1991), 142. ISBN 081-35-1304-9, ISBN 978-0-81351-304-1</ref><ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, '''The Encyclopedia of Islam''', Vol. VIII, Ed. C.E.Bosworth, E.van Donzel, W.P.Heinrichs and G.Lecomte, (E.J.Brill, 1995), 1026.</ref> Ismailův syn Ahmad, vyslal dvě vojenské výpravy (911 a 912 - 913) do [[Sístán a Balúčistán|Sistánu]] ke znovu zavedení Sámánídské kontroly nad provinciemi u Kaspiku. <ref>''Samanids'', C.E.Bosworth, 1027.</ref>|group=pozn.}}. Další tažení v roce 903 dále zabezpečilo Sámánídské hranice vůči karlukským nájezdům, a dovolilo muslimštím misionárům rozšířit své aktivity v regionu. Ve stejné době, [[Ahmad Sámání|Ahmadův]] (907-914, Ismailův syn) oguzský generál [[Simdžúr al-Dawati|Simdžúr]] přijal v [[Zaranž|Zarangu]] kapitulaci [[Al-Mu'addal|Al-Mu'addala]] {{#tag:ref|Al-Mu'addala byl Saffaridským vládcem Zarangu v roce 911.|group=pozn.}}. Simdžúr byl pak dosazen jako guvernér Sístánu. [[
V roce 950 zavedli „[[Oguzský jabguluk]]“ čili '''''„Oguzské knížectví“''''' {{#tag:ref|[[Staroturečtina|staroturecky]]: Devet Oguz , {{vjazyce|tr}}: Oguz Devleti čili ''„Oguzský stát“'', nebo „[[Oguzský jabguluk|Oguz Il]] “ čili '''''„Země Oguzů“'''''|group=pozn.}}, jež vytrvalo do roku 1040. Zakladatelem byl [[Kül Erkin|Kül Erkin-chán]] (950 - ????). Tvořily ho kmeny kočovné, polokočovné i částečně usedlé. Celkově se jednalo o 24 kmenů, rozdělených na dvě uskupení po 12 - Üčoky a váženější Bozoky.<ref name="Oguz"/> Rozhodující vliv měla kočovnická šlechta, vlastnící velká stáda. V čele byl [[jabgu]] ([[jabgu|džabgu]], možná obojí výslovnost), což ovšem v hierarchii kočovnických vládců není titul úplného suveréna. Trůn byl dědičný, přesto byl ale vládce volen celonárodním shromážděním. Jeho zástupcem byl [[kül-erkin]], následník měl titul [[inal]], armádě velel [[sübaši]]. Centrem říše byl [[Jangikent]] na dolním toku [[Syrdarja|Syr-darje]].
|