Politická moc: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
návrh na přesun části, státní moc je něco jiného, než moc politická |
doplnění |
||
Řádek 48:
Stát jako subjekt státní moci se postupně vyvíjel od [[monokracie]] a [[aristokracie]], přes různé modifikace zastupitelské [[demokracie]], až ke stávající podobě, která v tradičním eurocentrickém a angloamerickém pojetí je mocensky vyvážená a kontrolovaná instituce, neboli věc veřejná (latinsky: ''res publica''). V novějším pojetí je politická moc [[demokracie|zastupitelské demokracie]] rozšířena o přímou spoluúčast občanů [[demokracie|přímou demokracii]].
Státní moc je druhem [[veřejná moc|veřejné moci]], jde o schopnost státu vnutit svou vůli subjektům, které jsou v dosahu jeho [[právní řád|právního řádu]]. Výkon státní moci se dělí na:
* ''acta iure imperii'' – akty státu, které jsou motivovány výsostně politicky; stát zde vystupuje jako nositel své vlastní [[suverenita|suverenity]]
* ''acta iure gestionis'' – akty, které nemají politický, ale jen hospodářský účel; stát zde nevystupuje jako suverén a neoplývá tudíž mezinárodněprávní [[imunita (právo)|imunitou]]
V [[Česko|České republice]] je čl. 2 odst. 3 [[Ústava České republiky|Ústavou]] stanoveno, že státní moc slouží všem [[občan]]ům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví [[zákon (právo)|zákon]]. Pokud by tomu tak nebylo a činnost ústavních orgánů by byla ochromena, vzniká [[právo na odpor]].
=== Dělba moci ===
{{Podrobně|Dělba moci}}
V [[Demokracie|demokratickém]] [[právní stát|právním státě]] existuje vyvážený systém tří mocí: zákonodárné, výkonné a soudní. Demokratický, svobodný systém věnuje velkou pozornost ústavním pojistkám, které omezují moc státu a zabraňují zneužití moci ve sféře [[Základní lidská práva|lidských práv]]. [[Zákonodárná moc|Moc zákonodárná]], [[Výkonná moc|moc výkonná]] a [[Soudní moc|moc soudní]] jsou na sobě nezávislé, demokraticky kontrolovatelné a vzájemně vyvažované do rovnováhy. Naproti tomu vláda v [[Totalitarismus|totalitních režimech]] uplatňuje jednoty moci - neexistuje [[dělba moci|dělba]] na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.▼
▲Demokratický, svobodný systém věnuje velkou pozornost ústavním pojistkám, které omezují moc státu a zabraňují zneužití moci ve sféře [[Základní lidská práva|lidských práv]]. [[Zákonodárná moc|Moc zákonodárná]], [[Výkonná moc|moc výkonná]] a [[Soudní moc|moc soudní]] jsou na sobě nezávislé, demokraticky kontrolovatelné a vzájemně vyvažované do rovnováhy. Naproti tomu vláda v [[Totalitarismus|totalitních režimech]] uplatňuje jednoty moci - neexistuje [[dělba moci|dělba]] na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.
==== Zákonodárná moc ====
{{Podrobně|Zákonodárná moc}}
Zákonodárná moc ({{Vjazyce|la}} {{Cizojazyčně|la|''potestas legislativa''}}) je oprávnění vydávat [[zákon (právo)|zákony]]. V moderní [[teorie státu|teorii státu]] je vedle moci [[výkonná moc|
Z hlediska možných oblastí právní úpravy není zákonodárce ničím omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů. Pokud však přijatý [[zákon (právo)|zákon]] nebo některé jeho ustanovení odporuje ústavnímu řádu, může jej zrušit [[Ústavní soud]].
==== Výkonná moc ====
{{Podrobně|Výkonná moc}}
Výkonná moc nebo též
{{pahýl část}}
==== Soudní moc ====
{{Podrobně|Soudní moc}}
Soudní moc nebo též
Při rozhodování je [[soudce]] vázán jen [[zákon (právo)|zákony]] a prameny práva vyšší právní síly. Soudce nesmí mít žádný vztah k věci, účastníkům a jejich zástupcům.
== Reference ==
| |||