Otevřít hlavní menu

Změny

+ drobnosti + zdroje
'''14. kongres [[Svaz komunistů Jugoslávie|Svazu komunistů Jugoslávie]]''' se konal ve dnech 20. - 22. ledna roku [[1990]], v [[bělehrad]]ském kongresovém [[Sava centar|centru "Sava"]]. Přicestovali sem delegáti ze všech sedmi republik a dvou provincií, plus zde byla zastoupena i stranická delegace z [[JNA|Jugoslávské lidové armády]]. Tehdejším prezidentem Ústředního výboru byl [[Milan Pančevski]] z [[Makedonie]].
 
Kongres se konal v bouřlivé atmosféře otázek budoucí jugoslávské existence, především narůstajících střetů mezi [[SR Srbsko|Srbskem]] a [[SR Slovinsko|Slovinskem]]. Dlouhodobá krize zastánců dvou nesmiřitelných koncepcí fungování společného státu přešla po neúspěšném [[Mítink pravdy|Mítinku pravdy]] do vyměňování si ostrých slov. Bylo jasné, že tento spor bude nezbytné řešit na celostátním sjezdu komunistů.<ref name="JSK-422">{{Citace monografie
Kongres se konal v bouřlivé atmosféře otázek budoucí jugoslávské existence. Už celý rok [[1989]] se neustále diskutovalo, kdy se bude konat a za jakých podmínek. Přestože byl přislíben do konce roku, nakonec se konal až v lednu [[1990]]. Média o něm psala jako o "rozhodujícím", jako o kongresu, kde se Svaz komunistů Jugoslávie odřekne svého vedoucího postavení v jugoslávské společnosti a bude tak plně posvěcena politická pluralita i na úrovni existence jednotlivých stran s rozdílnými politickými programy a orientací. Kritické hlasy namítaly, že se měl konat již dlouho předtím a umožnit konkrétní reformy především v ekonomické oblasti.
| příjmení = Štěpánek
| jméno = Václav
| odkaz na autora =
| titul = Jugoslávie - Srbsko - Kosovo
| vydavatel = Masarykův ústav v Brně
| místo = Brno
| rok = 2011
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = Zánik Svazu komunistů Jugoslávie
| strany = 422
| jazyk = čeština
}}</ref>
 
Kongres se konal v bouřlivé atmosféře otázek budoucí jugoslávské existence. Už celý rok [[1989]] se neustálevedly diskutovalodiskuze, kdy se bude konat a za jakých podmínek. Přestože byl přislíben do konce roku, nakonec se konal až v lednu [[1990]]. Média o něm psala jako o "rozhodujícím", jako o kongresu, kde se Svaz komunistů Jugoslávie odřekne svého vedoucího postavení v jugoslávské společnosti a bude tak plně posvěcena politická pluralita i na úrovni existence jednotlivých stran s rozdílnými politickými programy a orientací. Kritické hlasy namítaly, že se měl konat již dlouho předtím a umožnit konkrétní reformy především v ekonomické oblasti.
 
[[Srbsko|Srbský]] a [[Slovinsko|slovinský]] svaz komunistů však byli již před 14. kongresem v dlouhodobém sporu. [[SKH|Chorvatští komunisté]] se pokoušeli nějakou dobu vystupovat jako prostředníci a situaci řešit, avšak nebyli úspěšní. Slovinci se nakonec rozhodli do Bělehradu přijet, ovšem pod podmínkou, že jejich návrhy budou rychle přijaty. Narazili však na energického [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]], který se pokoušel všechny snahy o "rozvolnění" federace a decentralizaci moci zastavit.<ref name="Popov74">{{Citace monografie
| příjmení = Popov
| jméno = Nebojša
| strany = 74
| jazyk = srbština
}}</ref> Zástupci vyslaní východními republikami federace, které byly názorově blízko Miloševićovi, slovinské návrhy přehlasovalyjeden po druhém přehlasovávali.<ref name="JSK-422"/> Jugoslávský tisk se již v prvních dnech zasedání komunistů ptal, jestli skutečně Slovinci odejdou.
 
Po dvou dnech ostrých sporů a silných slov delegace Svazu komunistů Slovinska 22. ledna okolo 22:30 kongresový sál opustila.<ref name="Oslobodjenje">{{Citace periodika
| url =
| issn =
}}</ref> Oficiálním důvodem, který [[Ciril Ribičič]] uvedl, bylo, že "Slovinští komunisté nechtějí být odpovědní za agónii SKJ".<ref name="Oslobodjenje"/> Následně chorvatská delegace navrhla, aby byl kongres přerušen. Okamžitě poté se [[Slobodan Miloševič]] ujal slova a prohlásil, že kongres pokračuje v práci a bude i nadále rozhodovat o dalších bodech programu v souladu s předchozím hlasováním. Proti tomu se ostře postavili Chorvaté, kteří rovněž oznámili, že v takovém případě opustí sjezd, neboť není možné pouze "hlasovat pro, nebo proti".<ref name="Oslobodjenje"/> Podporu získali i ze strany komunistů Makedonie a Bosny a Hercegoviny. Po dvouhodinovém jednání za zavřenými dveřmi se nakonec rozhodli chorvatští i bosenští delegáti [[Sava centar]] opustit.<ref name="JSK-423">{{Citace monografie
| příjmení = Štěpánek
| jméno = Václav
| odkaz na autora =
| titul = Jugoslávie - Srbsko - Kosovo
| vydavatel = Masarykův ústav v Brně
| místo = Brno
| rok = 2011
| počet stran =
| isbn =
| kapitola = Zánik Svazu komunistů Jugoslávie
| strany = 423
| jazyk = čeština
}}</ref>
 
Po 45 letech tak skončila vláda jedné strany - Svazu komunistů Jugoslávie. Tato událost se stala jednou z klíčových v rozpadu Jugoslávie a přispěla k eskalaci dalších odstředivých sil, které vedly k vyhlášení nezávislosti [[Slovinsko|Slovinska]] a dalších republik na počátku 90. let.