'''[[Koncentrační tábor]] Terezín''' je souhrnné označení [[Nacismus|nacistických]] represivních zařízení zřízených za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] za pevnostními zdmi a valy [[Terezín]]a. Z formálního hlediska nešlo o koncentrační tábor; jednalo se o věznici [[Gestapo|gestapa]] (v Malé pevnosti, od června [[1940]]) a o židovské [[ghetto]] (v Hlavní pevnosti, od listopadu [[1941]]).
[[Soubor:THEFEST1.jpg|thumb|Plán pevnosti z roku 1790]]
[[Pevnost (stavba)|Pevnost]] Terezín byla založena v roce [[1780]] [[Josef II.|Josefem II.]] Její stavba trvala 10 let, v roce [[1790]] proběhlo přezkoušení zavodňovacího systému a pevnost byla prohlášena za bojeschopnou.{{Doplňte zdroj}} Postavena byla na strategickém místě soutoku [[Labe]] a [[Ohře]] a měla sloužit jako obranná pevnost před vpády [[Prusko|Prusů]] (druhé strategické místo nejčastějších vpádů Prusů do českého prostoru byl soutok Labe a [[Metuje]], zde byla založena pevnost [[Ples (obec)|Ples]], dnes [[Josefov (Jaroměř)|Josefov]]).{{Doplňte zdroj}} Ve své době představovala vrchol [[fortifikace|fortifikačního]] umění (nejmodernější pevnost v rámci Rakouska). Rychlý vývoj vojenské strategie však způsobil, že terezínská pevnost nebyla nikdy vojensky využita – [[Prusko|Prusové]] ji totiž jednoduše obcházeli.{{Doplňte zdroj}} V r. [[1888]] (po uzavření příměří mezi [[Rakousko-Uhersko|Rakouskem-Uherskem]] a Německem) byl proto pevnostní statut Terezína zrušen, zůstal mu však statut města posádkového (vojsko zde nakonec zůstalo až do 90. let 20. století).{{Doplňte zdroj}}
Pevnost se skládá ze dvou částí – Hlavní (velké) pevnosti a Malé pevnosti. Malá pevnost už od svého založení sloužila jako vojenská trestnice a i nadále byla využívána jako [[vězení]]. Už za [[První světová válka|1. světové války]] tu byly vězněny tisíce [[politický vězeň|politických vězňů]] a [[válečný zajatec|válečných zajatců]] (Rusů, Italů, Srbů, Rumunů), mezi nimi také [[Gavrilo Princip]].<ref>Blodig, Vojtěch: Terezín v „konečném řešení židovské otázky“ 1941-1945, s. 11-12</ref>
