Dělba moci: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 9379640 uživatele Tchoř (diskuse) zrušena
Verze 9382387 uživatele Slurpy121 (diskuse) zrušena - odstranění bez dobrého zdůvodnění
Řádek 15:
 
== Historie ==
Jisté rozdělení mocí bylo běžné ve starověkých republikách a městských státech. Už u [[Aristoteles|Aristotela]] lze nalézt myšlenky na funkce poradní, vrchnostenské a soudní.{{Fakt/dne|20121202195518}} V římské republice pak byla moc rozdělena mezi [[senát]], zákonodárná shromáždění občanů a výkonné úřady. Senát řídil zahraniční a vojenskou politiku a mohl vydávat příkazy výkonné moci. Zákonodárná shromáždění všech občanů vydávala zákony a volila vysoké úředníky, jimž pak byla svěřena moc výkonná.
 
Princip dělby moci nabyl silně na významu s růstem panovnické moci v pozdním [[středověk]]u a v období [[absolutismus|absolutismu]]. [[Panovník]] se postupně zbavoval kontroly sněmem, výběr daní prováděli jeho úředníci a panovník také disponoval stálou armádou. Jedním z prvních, kdo nově s myšlenkou moc ve státě dělit přišel, byl [[John Locke]], ten ovšem ještě se samostatnou justicí nepočítal. Klasický princip dělby moci navrhl až francouzský filosof [[Montesquieu]] jako rozdělení na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se zajistila soudcovská nezávislost a výkonná moc byla omezena zákony, jež si nemůže dávat sama. Významné rozpracování tohoto principu pak provedl [[James Madison]] v ''[[Listy federalistů|Listech federalistů]]''. Francouzská ''[[Deklarace práv člověka a občana]]'' pak výslovně prohlásila, že „společnost, ve které není zajištěna záruka práv a vytýčena dělba moci, nemá vůbec ústavu“.