|
== Barevné kombinace žil silových kabelů ==
Loupežník je prachsprostej smrdeček, kterýmu smrdí kanál...
[[Soubor:HD308+HD308S2.JPG|thumb|right|Barevné kombinace silových kabelů]]
V běžných rozvodech silové energie (nízkofrekvenční do napětí 1 kV) jsou z bezpečnostních důvodů již od 30. let pevně stanoveny barvy izolací podle toho, jakému účelu vodič bude sloužit. Zprvu to bylo (v rozvodech 1×220 V) tak, že černý vodič byl fázový a bílý nulovací. Postupem času a technickým rozvojem se přístup měnil a od října 1992 je u nás normou '''ČSN 33 0165''' pevně stanoveno, že:
* ''fázový'' neboli ''krajní vodič'' ('''L''', ''line'') musí mít barvu izolace černou (stále napájený obvod) nebo hnědou (dočasně napájený obvod, např. za vypínačem), popřípadě pro zvláštní aplikace (např. v rozvodnách) oranžovou;
* ''nulový'' neboli ''střední vodič'' ('''N''', ''neutral'') musí být světle modrý;
* ''zemnicí'' neboli ''ochranný vodič'' ('''PE''', ''potencial of earth'') musí mít kombinovanou žlutozelenou barvu;
* v rozvodu stejnosměrného proudu je ''kladný pól'' ( '''+''' ) rozváděn vodiči s rudou izolací a ''záporný pól'' ( '''-''' ) rozváděn tmavomodře izolovanými vodiči;
* v napájecích rozvodech pro tramvaje, vlaky apod. musí být ''napájecí vedení'' (přívod k troleji) s fialovou izolací a ''zpětné vedení'' (odvod z koleje) se žlutou.
''"Aby se to nepletlo,"'' tak výše zmíněná ČSN 33 0165 zjednodušila elektrotechnikům život v tom, že do československé praxe převáděla evropský '''harmonizační dokument HD 308''' z roku 1975 a zaváděla tzv. ''standardy barevného značení žil'' - jednoznačné, pevně stanovené barevné kombinace, které pokrývaly prakticky všechny potřeby elektrotechnických aplikací. Následující písmenné kódy byly společné pro pevné kabely i pohyblivé šňůry:
* '''A''' pouze krajní vodiče (tj. černé a hnědé);
* '''B''' krajní a ochranný vodič (černé, hnědé a jeden žlutozelený);
* '''C''' krajní, ochranný a střední vodič (tj. všechny barvy);
* '''D''' pouze pracovní vodiče, tj. krajní a střední.
''"Aby se to pletlo,"'' tak v roce 2005 vyšla norma '''ČSN 33 0166 ed.2''', která k nám převádí nový harmonizační dokument '''HD 308 S2''' a jeho jiné kombinace. Kladem je, že se oficiálně připustila k používání jako krajní vodič i barva šedá (do té doby používána pololegálně jako "zvláštní odstín černé"), výrazným záporem a krokem zpět je vnesená nejednoznačnost - a to nejen proto, že obě normy platí souběžně.
Od 1. 4. 2006 lze tedy dál vyrábět a používat původní kombinace A, B, C, D, jsou však výslovně uvedeny jako nedoporučené. Doporučenými přednostními kombinacemi jsou pro pevné kabely '''J''' (s ochranným vodičem) a '''O''' (bez ochranného vodiče), pro šňůry potom analogické kombinace '''G''' a '''X'''. Například 4B tak byla převedena na 4O, resp. 4X. Přesto mnohé kabelovny stále vyrábějí např. kombinace 3B nebo 4C, protože za ně v nové normě není přímá náhrada.
Navíc, přes veškerou snahu IEC praxe není (a z komerčních důvodů patrně nikdy nebude)zcela jednotná - například Německo používá v distribuční stejnosměrné soustavě opačné rozlišení pólů, Japonsko a USA mají opačnou funkci šedého a světlemodrého vodiče atd.
{{-}}
== Související články ==
| 