Profily odvahy: Porovnání verzí

| název = Profily odvahy

| překladatel = Milada Šimsová

| obrázek =

| autor = [[John Fitzgerald Kennedy]]

| ilustrátor =

| země = {{flagicon|USA}} [[Spojené státy americké]]

| jazyk = [[angličtina]]

| edice =

| námět =

| žánr = [[biografie]]

| vydavatel =

| vydáno = 1956

| česky_vydáno = 1968, 1969

| typ_média =

| počet_stran =

| isbn =

| předešlé =

| následující =

'''''Profily odvahy''''', {{Vjazyce2Vjazyce|en}} {{Cizojazyčně|en|''Profiles in Courage''}}, je [[Biografie|životopisná]] kniha zachycující odvážné činy osmi [[Senát Spojených států amerických|senátorů Spojených států]], kteří při svém rozhodování nadřadili zájem celku – státu nad osobní prospěch a pomohli tím kultivotat vývoj amerického demokratického zřízení. Po vydání 1. ledna 1956 se stala [[bestseller]]em a získala široký ohlas. V roce 1957 byla oceněna [[Pulitzerova cena|Pulitzerovou cenou]].

Jejím autorem je americký politik a později [[Prezident Spojených států amerických|prezident]] [[John Fitzgerald Kennedy]], který v době vzniku díla působil první volební období v Senátu USA za stát [[Massachusetts]]. Přesto existují věrohodná vyjádření, značnou část textu napsal autor jeho projevů [[Theodore Sorensen]]. Kniha se stala předlohou pro [[Profiles in Courage (seriál)|stejnojmenný]] televizní [[seriál]] premiérovaný v letech 1964–1965 na stanici [[NBC]].

John F. Kennedy sloužil od ledna 1953 první období jako [[Senát Spojených států amerických|americký senátor]] za Massachusetts, než se v lednu 1961 stal 35.&nbsp;[[Prezident Spojených států amerických|americkým prezidentem]]. Myšlenku napsat knihu mu vnukl úryvek z díla [[Herbert Agar|Herberta Agara]] s názvem ''The Price of Union'' (Hodnota Unie), v němž byl popsán hrdinský čin [[John Quincy Adams|Johna Quincy Adamse]], Kennedyho předchůdce v křesle massachusettského senátora. Danou pasáž předložil Sorensenovi a požádal jej, zda-li by v historii státu nenašel další příklady obdobných činů. Kennedy původně zamýšlel napsat pouze článek, ale poté, co se sešlo více příkladů takových osobností, vznikla kniha.<ref>Sorensen, Ted; Myers, Joanne J., (May 21, 2008). [http://www.cceia.org/resources/transcripts/0046.html ''Counselor: A Life at the Edge of History'' (Private Lunch)], Carnegie Council for Ethics in International Affairs.</ref> Za pomoci odborných poradců a [[Knihovna Kongresu|Knihovny Kongresu]] ji senátor napsal v letech&nbsp;1954 a&nbsp;1955 během dlouhodobého upoutání na lůžko, kdy se zotavoval z operace zad. Jejich zranění utrpěl za druhé světové války, kdy v hodnosti poručíka velel [[Torpédové čluny PT|torpédovému člunu]] PT&nbsp;109 v oblasti [[Šalamounovy ostrovy|Šalamounových ostrovů]].

Kennedy to přičítal jeho vynikajícím vlastnostem Ducha. Uvedl, že se mu nevyrovnala žádná životní dráha v dějinách Spojených států. V roce 1807 propukla jeho roztržka s vlastní [[Federalistická strana|Federalistickou stranou]] v důsledku zajímání amerických lodí a námořníků ze strany Angličanů. Rok předtím prosadil rezoluci, která takové chování odsuzovala, federalisté ovšem hlasovali proti. 18.&nbsp;září 1807 pak prezident [[Thomas Jefferson]] požádal Senát o embargo vůči Britům, které by ekonomicky značně poškodilo Massachusetts. John Quincy Adams však nadřadil zájem celého státu nad dílčí zájem jedné části Unie a hlasoval pro Jeffersonův návrh, který v prezidentských volbách dříve porazil jeho otce. Jako jediný z federalistů byl také pro prezidentův návrh koupě louisianského teritoria a uvolnění částky jedenácti miliónů dolarů pro nákup.

[[Právník]] [[Daniel Webster]] zastával v období 1827–1850, se čtyřletou přestávkou, úřad amerického senátora za stát Massachusetts a patřil k vůdcům [[Strana Whigů|Whigů]]. Dvakrát také působil jako [[Ministr zahraničních věcí Spojených států amerických|ministr zahraničních věcí]]. 21.&nbsp;ledna 1850 podpořil Třetí velký kompromis [[Henry Clay|Henryho Claye]], který ochránil jednotu Unie až do roku 1861, přestože stát Massachusetts schválil zákon prohlašující za zločin, pokud se bude kdokoli snažit tento velký kompromis uplatnit. Spolu s Clayem z [[Kentucky]] a [[John Calhoun|Johnem Calhounem]] z [[Jižní Karolína|Jižní Karolíny]] patřil mezi tzv. „velký triumvirát“ senátorů ze severních států Unie, kteří hráli hlavní roli v zákonodárném sboru 30. a 40.&nbsp;let.

Památné vystoupení známé jako „Projev 7. března“ přednesl v Senátu roku 1850. Tři hodiny a jedenáct minul v něm obhajoval jednotu a celistvost Unie.

V roce 1848 byl navrhnut Zákon o otroctví, proti kterému ostře vystoupil v Senátu a prohlásil: ''„Senát není hoden takovýchto debat“''. V důsledku tohoto postoje na něj byla v otrokářském Missouri zahájena štvanice. V roce&nbsp;1851 senátní volby již nevyhrál a křeslo obsadil stoupenec Whigů [[Henry Geyer]].

Z dalších hlasování byl proti třetímu velkému kompromisu Claye a také se postavil proti rodělení území Kalifornie.

=== Edmund G. Ross ===

[[Edmund G. Ross]] byl mezi lety 1866 až 1871 americkým republikánským senátorem za stát [[Kansas]]. Spolu se šesti dalšími republikány 16.&nbsp;května 1868 hlasoval proti sesazení demokratického prezidenta [[Andrew Johnson|Andrewa Johnsona]] v procesu [[Prezident Spojených států amerických#Impeachment|impeachmentu]], čímž pomohl zachovat rovnováhu tří mocí ve státu a důstojnost prezidenského úřadu. Pokud by byl Jonson odvolán, moc by se nebezpečně vychýlila na stranu Kongresu.

[[George Norris]] byl v letech 1913–1943 senátorem Kongresu Spojených států za stát [[Nebraska]]. Kniha jej oceňuje za konstruktivní opozici vůči autokratickému způsobu chování předsedy Sněmovny reprezentantů [[Joseph Gurney Cannon|Josepha Gurneyho Cannona]], dále za vystoupení proti vyzbrojování amerických obchodních lodí ještě v době [[Neutralita|neutrality]] Spojených států za první světové války a také za podporu prezidentské kampaně demokrata [[Al Smith|Ala Smithe]] v roce 1928, ač byl sám republikán.

[[Robert A. Taft]] představoval syna amerického prezidenta [[William Howard Taft|Williama H. Tafta]]. V americkém senátu zasedal jako republikán za stát [[Ohio]] v letech 1939–1953. Podle knihy jednal nestranně, což se odráželo v přezdívce „Pán Poctivec“. Jako otec měl prezidentské ambice, ale především díky znepřátelení odborů, stejně tak i za jeho kritický postoj vůči [[Norimberský proces|Norimberskému procesu]], nezískal prezidentskou nominaci na republikánském konventu v roce 1948 (souvislost s Taft-Hartleyovým zákonem).

6. října 1946 vystoupil s projevem, který požadoval spravedlivý soud s norimberskými válečnými zajatci, a to podle platné Ústavy, která je „svatá“. Tím proti sobě popudil značnou část národa. Norimberský proces totiž porušil americkou právní zásadu, podle níž nemůže být nikdo souzen na základě [[Retroaktivita|retroaktivních zákonů]] – ''ex post facto''.

=== Reference ===

*{{en}} [http://www.mansionbooks.com/BookDetail.php?bk=209 Fotografie prvního vydání v ''Profiles In Courage'' v angličtine]