'''Bloková šifra''' je v [[Kryptografie|kryptografii]] typ [[symetrická kryptografie|symetrické šifry]], kde se pracuje s bloky pevně stanovené délky, například 128 bitů (na rozdíl od [[Proudová šifra|proudových šifer]]). Pokud je dat více, rozdělí se na více bloků, přičemž do zbylého místa v posledním je umístěna výplň ({{Vjazyce2Vjazyce|en}} {{Cizojazyčně|en|''padding''}}). Při šifrování je každý blok zakódován (transformován) pomocí šifrovacího algoritmu řízeného utajeným [[Šifrovací klíč|šifrovacím klíčem]]. Dešifrování probíhá stejným postupem – zašifrované bloky stejné délky jsou postupně rozšifrovány stejným šifrovacím algoritmem pomocí stejného utajeného šifrovacího klíče. Slabinou, pomocí které může [[kryptoanalýza]] šifru prolomit, je opakované použití stejné transformace (stejného klíče) na všechny bloky. Proto je nutné použít nějaký druh režimu provozu blokové šifry ({{Vjazyce2Vjazyce|en}} {{Cizojazyčně|en|''modes of operation''}}), který vnese do šifrování další vstup, který způsobí, že zašifrovaná data vypadají jako [[náhodná sekvence]]. Tento doplňující náhodný vstup, který je někdy označován za [[inicializační vektor]], může způsobit, že bloková šifra se chová jako proudová (rozdíl mezi těmito druhy šifer není vždy evidentní).
Jednou z prvních blokových šifer s širokým vlivem na ostatní byla [[Data Encryption Standard|DES]] ({{Vjazyce2Vjazyce|en}} {{Cizojazyčně|en|''Data Encryption Standard''}}) vyvinutá v [[IBM]] a standardizována v roce [[1977]]. Její nástupce [[Advanced Encryption Standard|AES]] ({{Vjazyce2Vjazyce|en}} {{Cizojazyčně|en|''Advanced Encryption Standard''}}) byl přijat v roce [[2001]].
