Postavení těchto lodí dala impuls [[Itálie]], která jako tradiční rival rakouského mocnářství (ač už spojenec [[TrojspolekCentrální mocnosti|Trojspolku]]), započala se stavbou moderních [[dreadnought]]ů [[Dante Alighieri (1909)|''Dante Alighieri'']] a [[Třída Conte di Cavour|třídy ''Conte di Cavour'']] (nesoucích třídělové věže). Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Bez schválení parlamentu rozhodl viceadmirál von Montecuccoli o stavbě nových moderních válečných dreadnoughtů. Jako první ze čtyřky byl dokončen [[SMS Tegetthoff]], který společně s [[SMS Viribus Unitis]] (=Spojenými silami. Šlo o heslo Františka Josefa) a [[SMS Prinz Eugen]], postavila loděnice Tecnico Triestino v [[Terst]]u. [[SMS Szent István]] musel být z politických důvodů objednán v [[Uhersko|Uhersku]] a stavba se protáhla na tři roky, zatímco ''Viribus Unitis'' a zbývající lodě byly dokončeny za 26 měsíců. Na rozdíl od kvalitních a spolehlivých prvních tří plavidel byl ''Szen István'' postaven ve velice špatné kvalitě, měl nekvalitní pancéřování, trpěl řadou nedodělků a v době svého potopení dokonce ještě neměl ukončeny všechny zkoušky.
