Římská shromáždění: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: +Otto |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 12:
Podle tradičního pojetí římských dějin bylo setninové shromáždění zřízeno za vlády předposledního krále [[Servius Tullius|Servia Tullia]], vznik tohoto sněmu stejně jako vznik tributního shromáždění byl však podle všeho pozdějšího data. Setninové shromáždění tvořili všichni [[Římské občanství|římští občané]], kteří byli rozděleni do 193 setnin (''centuriae''). Ty byly uspořádány do šesti tříd (''classes'') určených na základě majetkového [[Census|censu]] občanů. Na základě reformy z roku [[367 př. n. l.]] připadalo na první třídu (jež se skládala ze senátorů a [[Equites|jezdců]]) 98 ze 193 setnin, takže mohla dosáhnout většiny, aniž by bylo nutné se dotazovat na názor ostatních tříd. Reforma uskutečněná [[cenzor]]em [[Gaius Flaminius|Gaiem Flaminiem]] v roce [[220 př. n. l.]] přiblížila setninové shromáždění shromáždění tributnímu a snížila počet setnin první třídy na 88. Od tohoto okamžiku bylo tedy ke schválení jakéhokoli návrhu zapotřebí také hlasů některé z nižších tříd. Pojem „setnina“ byl chápán jako termín užívaný k označení skupiny hlasujících, nebyla tím tedy myšlena stovka mužů. Například pět setnin hlasujících naposledy se skládalo z nejchudších Římanů, kteří podle zjištění censu vlastnili jen nepatrný nebo vůbec žádný výměr půdy. Měly proto mnohonásobně více členů než setniny bohatých. Jelikož hlasy nebyly počítány podle občanů, nýbrž podle setnin, náležel patricijům politický vliv neúměrný jejich zastoupení ve společnosti. V každé ze setnin proběhlo nejprve hlasování jejích členů, z něhož vzešlo určení kolektivní vůle setniny. Hlasy jednotlivých setnin byly vyvolávány podle tříd, takže nejprve volily setniny první třídy, po nich druhé, třetí atd. Tak se dělo, dokud nebylo dosaženo většiny 97 setnin, což znamenalo, že setniny nejchudších občanů se jen málokdy zapojily do hlasování.
Jelikož uvnitř posvátných hranic města Říma (''[[pomerium]]'') bylo zapovězeno shromažďování vojenských sil, comitia centuriata, která byla původně vojenským shromážděním, se nemohla scházet ve městě samotném. Shromáždění bylo proto svoláváno na Martovo pole (''[[Campus Martius]]''), které bylo jedním z mála dostatečně rozlehlých míst, na němž se mohla sejít celá svobodná mužská populace Říma. Shromáždění řídil [[Římský konzul|konzul]] či [[praetor]], případně [[interrex]] při mimořádných volbách konzulů (pokud oba stávající zemřeli během svého funkčního období). Velikost tohoto tělesa a s tím související obtíže technického rázu měly za následek, že setninové shromáždění postupně pozbylo svoji funkci zákonodárného orgánu římské republiky. Ke konci republiky se jeho činnost omezovala na volbu cenzorů, praetorů a konzulů, ačkoli čistě formálně mu i nadále příslušela legislativní pravomoc. Například zákon, jímž byl [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v roce [[57 př. n. l.]] povolán z vyhnanství, byl přijat setninovým shromážděním. Vedení soudních procesů s občany obviněnými z velezrady (''perduellio'') bylo rovněž svěřeno tomuto shromáždění. Nicméně od těchto řízení se upustilo poté, co na počátku [[1. století př. n. l.]] [[Lucius Appuleius Saturninus]] zavedl zákon na ochranu majestátu (''maiestas'').
=== Comitia tributa ===
| |||