Svjatoslav I. Igorevič: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Odraz v literatuře a umění: Ještě gramrická oprava |
m napřímení 2 odkazů |
||
Řádek 32:
[[Soubor:Sarkel.jpg|thumb|right|Archeologické průzkumy v místech, kde stála [[chazarská říše|chazarská]] pevnost [[Sarkel]], vypálená Svjatoslavem kolem roku 965.]]
Brzy po svém nástupu na trůn se Svjatoslav vydal na výpravu mající za cíl rozšířit ruský vliv na údolí Volhy a [[Pontská step|Pontské stepi]]. Během této výpravy se mu podařilo dobýt [[chazarská říše|chazarskou říši]], představující do té doby jeden z nejmocnějších států východní Evropy. Jedním z příčin konfliktu mohla být snaha Rusů získat lepší přístup k obchodu po Volze<ref name="DrsPic136">{{Citace monografie | příjmení = Drška | jméno = Václav | příjmení2 = Picková | jméno2 = Dana | rok = 2004 | titul = Dějiny středověké Evropy | vydavatel = Nakladatelství Aleš Skřivan ml. | místo = Praha | stránky = 136| poznámka = Dále jen [Drška, Picková]| isbn = 80-86493-11-3}}</ref> a ukončit ve svůj prospěch zápolení s Chazary o vliv nad východoslovanskými kmeny.<ref name="Grek469">grekov, s. 469</ref> Nevyvrací se ani zásah [[Byzantská říše|Byzance]]. Protože se v době vlády císaře [[Roman I. Lakapenos|Romana Lakapena]] odehrály na byzantském území [[pogromy]] proti [[
Kníže započal tažení získáváním východoslovanských kmenů pro své záměry. Ti, kdož se nepoddali, například [[Vjatiči]], byli napadeni a donuceni začít platit tribut Kyjevské Rusi, narpzdíl od dřívějších dob, kdy byly tyto kmeny poplatné Chazarům.<ref name="Chr345">{{Citace monografie | příjmení = Christian | jméno = David | rok = 1999 | titul = A History of Russia, Mongolia and Central Asia | vydavatel = Blackwell | místo = Malden | stránky = 345 | poznámka = Dále jen [Christian] | isbn = 0631183213}}</ref> Pochodem kolem řek [[Oka (přítok Volhy)|Oky]] a [[Volha|Volhy]] provedl invazi do [[Volžské Bulharsko|Volžského Bulharska]], kde vybral daně od místní populace a získal oblast horní Volhy do své moci. V tom mu bylo nápomocno množství námezdných vojáků z řad [[Oguzové|Oguzů]] a [[Pečeněhové|Pečeněhů]], užívaných pravděpodobně k vyrovnání sil se schopnější chazarskou a bulharskou jízdou.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Franklin | jméno = Simon | příjmení2 = Shepard | jméno2 = Jonathan | rok = 1996 | titul = The Emergence of Rus 750-1200 | vydavatel = Longman | místo = Londýn | stránky = 149 | poznámka = Dále jen [Franklin, Shepard] | isbn = 0-582-49091-X}}</ref><ref name="Chr298"/>
Řádek 48:
{{citát|Nelíbí mi se v Kyjevě býti, chci žíti v Preslavci na Dunaji, protože jest to střed země mé, a že se tu scházejí všecka bohatstva: od Řeků zlato, povlaky, vína i ovoce rozmanité, z Čech pak a z Uher stříbro a koně, a z Rus kožešiny i vosk, med a čeleď|Svjatoslav<ref>''Pověst dávných let'', s. 62-63</ref>|200}}
V této chvíli se [[Byzantská říše|Byzantinci]] uchýlili ke své obvyklé taktice a podnítili kočovné Pečeněhy k útoku na Kyjev.<ref name="Grek470"/> Svjatoslav se tedy musel načas stáhnout, aby odrazil jejich útok, ale následujícího roku se vypravil v čele svého vojska nazpět. Ve chvíli, kdy se car Petr doslechl o příchodu jeho armády, ranila ho mrtvice a po pár dnech zemřel. Navíc došlo k narušení celistvosti bulharského státu také tím, že v jeho západní části vystoupili čtyři bratři zvaní [[komitopulové]], kteří se zde sami ujali vlády. Byzantská říše, v jejímž čele nyní stál po úspěšném převratu císař [[Jan I. Tzimiskes]], zareagovala propuštěním Petrových synů, čímž se mělo zabránilo vytvoření dalšího potenciálně nebezpečného slovanského státu na Balkáně.<ref name="Rych69">Rychlík, s. 69</ref>
[[Soubor:Lebedev Svyatoslavs meeting with Emperor John.jpg|thumb|Svjatoslav při setkání s císařem [[Jan I. Tzimiskes|Janem Tzimiskem]]]]
| |||