Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od [[AntikaStarověk|antiky]]. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých [[Katedrála|katedrál]]. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata [[Suger]]a, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné [[umělecké řemeslo]].
Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností - zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.
